Bezplatné linky pro pobavení studentů

Lidé na určitých bezplatných linkách se musejí setkávat denně s hlupáky, kteří se baví tím, že chtějí nesmysly. Těmi hlupáky se většinou stávají studenti a studentským životem si prochází většina z vás. Za nás frčely linky autobazarů a poptávaly se stěrače pro ponorky či dodávky pro teroristy....

foto z webu

                          TruXa aneb příběhy ze školních lavic - kapitola 12

Ještě že existují bezplatné linky. Kdyby nebyly, legrace bychom si užili mnohem méně. Jiří přinesl v prvním ročníku čísla na bezplatné linky. Měl čísla na několik linek poskytující služby dětem v tísni a několik čísel poskytovalo službu koupě jakéhokoliv auta. Autobazary AAA a auto ESA měli tehdy perný týden. O pracovní vytížení sekretářek přijímacích telefonní hovory se postaral náš Truxín. To, co všechno těm chudinkám a dvěma chudákům napovídal, bylo občas na facku, ale jak já s oblibou říkám, legraci se meze nekladou, když se nikomu nic nestane. A tahle legrace byla stoprocentně bezpečná. Možná mohl někoho chytnout infarkt z vynervování, ale s tím se muselo počítat, pokud jste se chtěli pohybovat minimálně ve stejném městě jako Truxa.

Volat na linku pro děti v tísni jsme zamítli, bylo by to od nás dost nezodpovědné, ale pozlobit autobazary, které často šidí lidi, to jsme si opravdu nechat ujít nemohli.

                                                         BBB Bagr Brno s.r.o.

Hned první telefonát tedy směřoval do AAA auto Praha. Jako první se úkolu zhostil Jirka…

,,AAA auto Praha, dobrý den,“ zazněl z mobilního telefonu příjemný hlas nějaké paní. V tu chvíli mi jí bylo opravdu líto.

,,Dobrý den, jsem zastupitel firmy BBB bagr Brno a chtěl bych levně rozšířit technickou vybavenost naší firmy,“ dělal si legraci Jiřina.

,,Tak to musíte zavolat později,“ odvětila paní příjemným tónem a zavěsila.

Jiřina vytočil číslo znova…

,,AAA auto Praha, dobrý den, přejete si?“ linul se ze sluchátka příjemný hlas. Byla to ale jiná osoba než před chvilkou.

,,Dobrý den,“ pozdravil uctivě Jiří. ,,Mohl bych prosím mluvit s vaší kolegyní? Řekněte, že volá Horác, ona už bude vědět,“ s klidem v hlase, ale s úsměvem na tváři konstatoval Jiřina.

,,Prosím, přejete si?“ ozval se již známý hlas určitě moc příjemné paní.

,,Dobrej. Bagr si přeji.“

Úsměv z tváře už byl znatelný i v jeho hlase.

,,Prosím?“

,,Manažer firmy BBB bagr Brno.“

,,Jo to jste vy. Prosím, už mi sem nevolejte. Musíte se obrátit na nějakou stavební firmu,“ stále se vší slušností a s příjemně intonačně zabarveným hlasem odmítala náš hovor.

Tů Dů Dů…ozvalo se ze sluchátka.

,,Ta toho dneska asi moc nevydělá,“ řehnil se Jirka.

,,Teď já, puč mi to,“ domáhal se mobilu už celý nedočkavý Tomáš.

,,Truxíne, tak si zavolej ze svýho,“ nechtěl mu Jirka půjčit svůj mobil.

,,Ale já neumím skrýt číslo,“ konstatoval Tom dost důležitou věc. Na bezplatné linky jsme volali výhradně z mobilů, kterým šlo utajit telefonní číslo.

,,Dej to sem,“ vzal si Jiří od Taxída mobil a skryl mu číslo. Tomovi ze samého vzrušení úplně svítily oči. Už si i vymyslel, co řekne a chystal se volat. Vymačkal číslo. Chvilku bylo ticho a pak…

                                     Stěrače do ponorky bublinka do vodováhy

,,AAA auto Praha, Dobrý den,“ ozval se již známý hlas milé paní, co zvedala telefonní hovory. Tom měl připravenou hlášku: POTŘEBOVAL BYCH STĚRAČ DO PONORKY, ale jak se dalo čekat, rozhovor se ubral někam úplně jinam.

,,D…dobrý den,“ zakoktal nejistě Hop. ,,Potřeboval bych bublinku do vodováhy,“ vyhrknul ze sebe dost zmaten a když zjistil, co to řekl za krávovinu, chtěl mobil vypnout. Posunkem jsme mu ale ukázali, aby dál v hovoru pokračoval a On se své role tentokrát zhostil opravdu na výbornou.

,,…to byl jenom pokus o vtip, promiňte. Volám kvůli úplně něčemu jinému,“ doplnil rychle svou hovadinu a ta milá paní tomu opravdu uvěřila.

,,Ehm, jistě. Tak co si přejete?“

,,Sháním náhradní díly na…“

,,Náhradní díly? Počkejte, já vás přepojím,“ přerušila Tomovu úvahu ta milá paní a přepojila ho k milému pánovi. Skublíka tohle trošku rozhodilo, ale dál statečně pokračoval v rozhovoru.

,,Dobrý den, sháním náhradní díly na…“

,,Konkrétně sháníte co?“

Už podruhé byl přerušen Hop.

,,No…sháním, třeba stěrače nebo klaksony,“ vymýšlel si rychle Baby.

,,A konkrétně by to bylo na jaký typ auta?“ vyzvídal potřebné informace k uzavření úspěšného obchodu, ten příjemný pán.

,,Na ponorku,“ odpověděl Bubo na pánovu otázku.

Chvilku bylo ticho. Ale ne úplné. V tichu bylo slyšet pánovo uchechtnutí a za tím tichem a uchechtnutím se ozvalo…

Tů Dů Dů…

Po Truxínovém prvním úspěchu následovaly další a další. Snad jen bych zkráceně mohl nastínit některé z nich.

Telefonní číslo na linku AAA auto Praha bylo opět vytočeno…

,,AAA auto Praha, dobrý den, máte přání?“

Skublík nasadil vyšší tón v hlase a přál si: ,,Víte, že co jste teď právě vyslovila z vašich určitě malých úst, je úplná blbost? Ptáte se mě: MÁTE PŘÁNÍ? Ale to je přeci jasné, že mám nějaké přání, jinak bych sem nevolal, ne? Takže si ty vaše nemístné otázky příště nechte, nebo si budu stěžovat, anebo lépe, půjdu za vaší konkurencí. Koupím si toho bagra u BBB bagr Brno…“

Tů Dů Dů…opakující se zvuk hlásil ukončení hovoru.

A možná to bylo i lepší, poněvadž když Hop vyslovoval poslední slova, tedy BBB bagr Brno, tak už mu nezbývalo moc času před vyprsknutím smíchy.

Vzhledem k tomu, že milé paní zvedající telefony v AAA auto Praha přestávali být milé, začali jsme vytáčet bezplatnou informační linku auto ESA.

                               Poptávka náhradních dílů, hlavně bočních stěračů

,,Auto ESA, dobrý den.“

Bylo zvláštní, že i tady byli lidé u sluchátka velice příjemní. Né však dlouho.

,,Dobrý den. Měl bych zájem o některé náhradní díly,“ diktoval Truxín své požadavky.

,,Moment prosím, přepojím vás.“

,,Ale jistě, rád si na své díly počkám,“ usmál se na nás Tomáš a spokojen začal na stůl vyklepávat nějaký rytmus své oblíbené písničky. Silně mi to připomínalo lidovou písničku KDYŽ JSEM HUSY PÁSALA.

,,Dobrý den, tak co sháníte?“ vyzvídal ženský hlas.

,,Tři stěrače přední, osm stěračů bočních a pouze dva zadní. Dále…“

,,Mol by jste to prosím upřesnit? Třeba…“ přerušila milá paní Tomovu rozmluvu. Sama však byla přerušena Taxídem.

,,Já vám to hned upřesním, ale snad mi to necháte dopovědět, ne? Takhle skákat do řeči,“ vynadal té milé paní. ,,Ale vždyť se vlastně nic nestalo. Tak, kde jsem skončil…já už vím. Tři stěrače přední,…“

,,Ano, to už jste říkal…“ opět mu skočila milá paní do řeči.

,,Ale to už by snad stačilo, ne? Buď mě to necháte bez přerušení dopovídat, nebo si hledejte kšeft někde jinde!“ hrozil rozezleně Taxído. Tvář měl však doširoka rozevřenou úsměvem.

,,Promiňte. Už vás nepřeruším,“ omlouvala se ta milá paní, ale intonační napjatost v jejím hlase nám napovídala, že brzy bude švanda.

,,Ale všechno dobré, vždyť se vlastně nic nestalo. Tak kde jsem to skončil. Á, už vím. Tři stěrače přední, osm stěračů bočních a pouze dva zadní. Potom sháním jeden vodotěsný poklop, takový s tím kolem nahoře, a sadu výkonných žárovek na svícení. Ona je totiž v ponorce docela tma.“

Při říkání této dlouhé věty si náš Tom dal důkladně záležet na protažení každého slovíčka a dbal na dodržování patřičných pomlk. Občas i sekal slova, podobně jako Carda v pořadu Na vlastní bulvy. Není divu, že z toho všeho byla ta ještě stále milá paní trošičku zmatená. Žádná z těch podaných informací jí nepřipadala divná, a to, že vše má být příslušenství k ponorce, jí v té zmatenosti nejspíš také ušlo.

,,Ty stěrače jsou na jaký typ auta?“ zeptala se milá zmatená paní.

,,Tři stěrače přední, osm stěračů bočních,“ milá paní na druhé straně signálu se snažila Toma upozornit, že na tohle se neptala, ale marně. Taxído pokračoval nerušeně dál, ,,a pouze dva zadní. Dále potřebuji čtyři blinkry oranžové barvy, též se stěrači. Dva do předu a dva zadní. Potom sháním jeden vodotěsný poklop s funkčním gumovým těsněním a takovým tím kolem nahoře, a sadu výkonných žárovek na svícení. ONA JE TOTIŽ V PONORCE DOCELA TMA.“ Zesílil zvučnost svých posledních slov.

Chvilku bylo ticho, ale po chvilce…

,,V ponorce?“ ptala se již zcela zmatená již málo milá paní. ,,Myslíte to vážně?“

,,No jistě, víte mně se hrozně mlží skla. Kvůli tomu ty stěrače. A ty blinkry, ty jsou pod vodou…“

Svá slova bohužel Skublík nedokončil. Milá paní už totiž nebyla milou paní, ale jen paní.

,,To si myslíte, že jsem úplně pitomá…“

,,HeHe-ZATÍM JO-HeHe“

,,Pane, tohle je protizákonné. Tohle se trestá. Vždyť já tu s vámi mrhám už nejméně deset minut,“ chrlila ze sebe ukrutným tempem nemilá, lépe řečeno, nasraná žena.

I když to bylo od nás nejspíš opravdu ošklivé, bránit svým pocitům prostě nešlo. Všichni jsme se smáli velice hlasitým projevem. Nemilá paní smích nejspíš slyšela…

Tů Dů Dů…opustila naši společnost milá, kvůli nám rozčílená, paní. Ale vydržela dlouho.

Další telefonát směřoval opět do auto ESA.

                Zlatý hřeb telefonátů a to koupě dodávky pro teroristickou organizaci

,,Auto bazar auto ESA, přejete si?“ ozvalo se ze sluchátka.

,,Hm-dodávku,“ vyžblechtnul Hop.

,,Počkejte prosím chvilku, přepojím vás.“

,,Auto ESA, prosím,“ ozval se určitě vysoce kvalifikovaný obchodník. Obchodování s Truxou ale určitě ve škole nebrali.

,,Dobrý den. Sháním nějakou dodávku. Větší auto, něco ve stylu forda tranzita.“

Obchodník se svého úkolu zhostil skutku skvěle. Jmenoval hned několik značek, ke každé značce vychrlil veliký balík informací. Spotřebu, počet míst, rok výroby aj. Po dlouhém a pro pána s vysokou kvalifikací jistě vyčerpávajícím jednání si nakonec Tom přeci jen vybral.

,,Myslím, že zůstanu věrný transitům. Ten minulý sice moc dlouho nevydržel, ale auto je to nenápadné a dost se do něj vejde.“

,,Jak to, že dlouho nevydržel? V čem podnikáte?“ vyzvídal bystrý a kvalifikovaný prodejce.

Taxído ztišil hlas a jen tajemným šeptem mu oznámil: ,,Dělám pro jednu teroristickou skupinu se sídlem v Iškenderunu, která nemá v Čechách zatím moc veliké uplatnění, ale po tom metru, které chystám, se situace jistě změní. Ale nikomu ani muk.“

Tohle sdělení na pána nejspíš zapůsobilo dost výhrůžně. Chvilku bylo jen ticho, potom se k tichu přidalo jakési nesrozumitelné koktání a hned za ním…

Tů Dů Dů…nejspíš psychicky nevydržel nátlak studentského separatisty.

To, že si Bubo zkoušel koupit pásy k tanku, či kompletní opneumatikování boeingu 737, to už podrobněji rozepisovat nebudu. Všechny telefonáty měli podobný průběh-Tů Dů Dů, ale u jednoho bych se ještě rád zastavil.

A do třetice auto ESA.

K tomuto pokusu navázat přátelský kontakt s autobazarem si Baby vyrobil speciální pomůcku. Sundal z jedné z nástěnek velikou mapu světa a sroloval ji do ruličky. Před tím, než svůj vynález použil naostro, vykonal patřičnou zkoušku svého komunikačního zařízení. Zvláštním způsobem zkroucením svých hlasivek vytvořil zvuk připomínající jelena v říji, a když tento zvuk nechal projít tou trubkou, kterou si smotal, vznikl tak zvuk vydávaný jelena v říji po kastraci. Číslo do auto ESA bylo vytočeno.

,,Autobazar auto ESA, dobrý den.“

GRRÉHJGHJRHULRGRR…činil se Skubla s trubkou.

Tů Dů Dů…

Tomu se snad nedá ani uvěřit

Že cesty Tomova humoru jsou nevyspytatelné dokazuje i tento fakt.

Název vesnice Doksy na Frodově občance byl zaškrtán a nahrazen slovem PRDEL. Vše bylo provedeno s pečlivou důsledností pomocí lihového černého fixu.

Tomáš si kupuje papáníčko

Musím ještě konstatovat, že prodejní okénko bylo malé a Truxova hlava veliká, a celá konverzace proběhla s jeho výrazem.

,,Dobrý den, vzal bych si dva hřebeny.“

,,Bohužel, ale hřebeny už nemáme.“

,,Hm…no tak mi dejte jenom jeden.“

Tomovo prdnutí při vyučovací hodině

To si takhle jednoho dne Tom ulevil při hodině občanské nauky. Byl to docela obyčejný ticháček neboli nindžá, jak takovému prdu říkáme (je tichý, ale vražedný). Smrad se pomalu táhnul od lavice k lavici a za chvilku se studenstvo začalo pídit po viníkovi. Původce jsem samozřejmě znal, ale byl jsem kamarád, a tak jsem předstíral všeobecnou neznalost. Tom, ten ale musel být vždy něco víc…

,,FUJ, CHMELDO. Myslel jsem, že budu držet hubu, ale ten smrad se už fakt nedá,“ oznámil všem.

A vykecat se z toho jsem se už opravdu nedokázal.

Více neuvěřitelně hloupých příběhů ze studentského života najdete v rubrice: Truxa aneb příběhy ze školní lavice