"Máňou napříč republikou" aneb AZ Havířov - HC Dukla Jihlava.

I mladí sepsali svůj report z výjezdu do Havířova. Zde na mém blogu dostali příležitost s ním vyjít na povrch zemský. DUKLA JIHLAVA OLE!

"Máňou napříč republikou" aneb AZ Havířov - HC Dukla Jihlava

Tento výjezd si troufnu zařadit mezi ty nejlepší v životě, ne-li úplně ten nejlepší. Není to však kvůli podanému výkonu na tribubě, ale kvůli zážitkům z cesty.

Po dvou vyhraných zápasech na domácí půdě a příznivému datumu zápasu jsem očekával velké množství fanoušků Dukly na cestě do Havířova. Bohužel tomu tak nebylo, ale vše popořadě.

Když bylo jasné, že na nás vyjde Havířov, měl jsem radost. Utkání mezi těmito dvěma celky mají vždycky náboj, jak na ledě, tak na tribuně. Nehodlám se asi nijak vyjadřovat k událostem, co se udály v minulosti, ať už jde o velký FANKLUBÁCKÝ dres, či o útocích přes internet. Oboje se mi hnusí.

Jedno je tedy jisté, do Havířova jet chci a otázkou zůstává jak. Výjezd v pátek, či dokonce dvoudenní nepřipadá v úvahu kvůli práci. (Zde musím smeknout kloubouk před HZ, jelikož zápasy u nás vyšly na všední dny, dostavili se ve slušném počtu).

Páteční zápas jdu tedy po práci sledovat do hospody na onlajny, kde už potkávám známé tváře. V pátek jsem nebyl, tudíž nemůžu mluvit. V hospodě padají první škopky, se kterými přichází první návrhy na nadcházející den. Lidí, co chtějí jet je dost, bohužel ne každý chce brát auto. Obvoláváme snad každého, ale pokaždý je to ta stejná pohádka. Chvíli už to vypadá, že se nevypravíme ani v sobotu. Kolem 23:00 dostáváme info, že jsme snad sehnali auto. Dokonce 9 místné. Pokud se prý přimontujou sedačky. Pod vlivem ježka tuto nabídku bere všemi deseti. V hospodě už není problém dát do kupy posádku. Proběhnou poslední domluvy a poslední piva, jelikož jsem se obětoval, že to odřídím. I tento slib padnul díky alkoholu v krvi. Nebo krvi v alkoholu? Kdo ví.

Nemůžem se dočkat rána, kdy začne toto dobrodružství. Auto se musí dát do kupy a přidělat již zmíněné sedačky. Jsem zvědav. Kolem 10 hodiny ranní už mě vyzvedává Davoško a jedeme směr Beranov, kde na nás čeká naše Máňa. Když tu dodávku vidím, okamžitě koukám na technickou a nevěřím, že ji to ještě má. Sice jen do přšťího měsíce, ale co už.

Problém ovšem nastává, když zkoušíme poprvé nastarovat. Není divu, že Máňa odmítá startovat. Ať už to zkouší kdokoliv pomocí různých triků, nic se neděje až na divné zvuky, co vycházejí z motoru. Auto stojí na kopci, takže je jasný, co nás napadne. Nafťák nenafťák, auto roztlačíme a hurá z kopce. Jízda ačkoliv velmi zábavná, protože kopec je opravdu dlouhý, není nijak účinná. Dodávka stojí pod kopcem a my už ani nedoufáme, že někam pojedem. Při posledním zoufalém pokusu, kdy každý prosil svého boha, Máňa zachrochtá a naskočí. Radosti jak na nový rok a my vyrážíme pro sedačky.

Pomocí pár kovových šroubů a šikovných rukou upevňujeme naše sedačky, protože nám je všem jasné, že cesta bude náročná. Vyzvednem zbytek posádky, který se už připravuje v hospodě. Tankujeme, dokupujeme zásoby. Nakonec opouštíme město kolem půl 1 odpoledne. Časově to nevypadá vůbec špatně, ale od majitele auta se dozvídáme, že nemůžem jet více než 90 km/h, jinak cosi praskne.(Vůbec bych se nedivil). Pomalou jízdou se tedy drkotáme přes D1 což Máničce nedělá vůbec dobře - o tom později.

Nálada v autě je více než dobrá a zpěv chorálů, písniček či jiných remixů stoprocentně nahrazuje rádio, které leží kdesi pod sedadly. Zřejmě taky upadlo, jako každá druhá součásta na autě. Kousek za Brnem dáváme jednu z milionu přestávek na chcaní a konečně potkáváme i jiné známé tváře. Dozvídáme se, že už mají domluvený sraz s jinými posádky, což ještě zvedá náladu.

Cesta ubíhá poměrně rychle, zásoby alkoholu se tenčí. Asi klasická cesta na hokej. Před Ostravou dáváme sraz s ostatními. Pár členů z naší posádky je velice rádo, že stavíme, jelikož hned po výstupu hází obrovský koláč na zem. Pohled rozhodně ne pro každého. Když toto dění vidí kolegové z jiného auta, není jim nejlíp. Jeden se rozhodne pokračovat v našich stopách a pumpu označí ještě jednou značkou. Zasmějeme se, dáme cígo a společně vyrážíme směr stadion. Všude plno policajtů, velký počet proudících lidí na staďák. Vypadá to na velkou akci. Zaparkujeme a jdem pro lístky. Probíhají důkladné prohlídky, ale security není nijak nepříjemné a vše je ok. Již z venku jsou slyšet domácí. Je vidět, že jsou hnaní výkonem z předchozího zápasu a touhou vyrovnat sérii. Když přicházím na stadion, trochu mě vyděsí náš počet. Pořádn jsem doufal, že jede hodně lidí po své ose, o kterých nevíme. Celkem se nás v kotli schází 40-50. Zaujmem místo v kotli a jdem na to.

Zápas začíná, stejně tak náš support. Je jasné, že kotel domácích přeřvem jen ztěží. Snažíme se tedy fandit v hluchých místech domácích. Využíváme kratších pokřiků, které se ale krásně nesou halou. Překvapilo mě, jakou krásnou akustiku má místní K&K PNEU. K fandění nám pomáhá vstřelený gól. Když zvyšujem na 0:2, panuje parádní atmosféra. (tedy co se našeho kotle týče) Domácí support se výrazně ztiší, jak už je tomu zvykem snad všude. Proč? Copak každej fandí, jen když se vyhrává? Bohužel tomu tak asi je.

První třetina končí a my se jdem občerstvit k místnímu "bufetu". Když nám tam kluci začnou nalejvat Braník z petky do kelímku a chtějí za to 25,- Kč ? Jinej kraj, jinej mrav. Na neštěstí to není to nejhorší, co se o přestávce děje. Při nápadu občerstvit se z vlastních zásob, co skrývá naše vozidlo, upadávají dveře. Boční dveře naši Máničky nevydržely. Nastává hurá akce, jelikož k nám spěchá policie. S obavami, co nám řeknou na naše upadlé dveře, konstatují, že nám upadl vejfuk a že takhle rozhodně odjet nemůžem. - zde je výsledek naší krásné dálnice D1

Každý je rázem automechanik a přidává svůj názor, jak auto opravit. Všem vám moc děkujem. Naštěstí se najde někdo, kdo je trochu střízlivej, nemá z toho jen prdel a hlavně se vejde pod auto, aby se na to podíval. Vejfuk provizorně přidělává. Nakonec se nám daří spravit i boční dveře. Celou druhou třetinu jsme trávili v našem provizorním autoservisu,proto nemohu popsat dění na stadioně. Do třetí třetiny stihli domácí snížit na rozdíl jednoho gólu a stav byl tedy 1:2. Domácí kotel zase nabírá na obrátkách a daří se jim rozleskat i neaktivní diváky. Efekt to má parádní. Naše podpora slábne, i za neustálého hecování. Lidem, co se o to snažili patří veliký dík. Jediný, co bych nám rozhodně vytknul je opakování stejných chorálů. Kolikrát už jsem se vážně chytal za hlavu.

Domácí vyrovnávají a stadion je na nohou. Stejně jak v první třetině utichla HZ, nyní jsme ticho my. K domácímu kotli se přidává zbytek tribuny, probíhají odpovídačky a výsledný efekt je skvělý. Snad jediný, co mě v Havířově zklamalo je celkový počet lidí na stadioně, který činil 2930. Kotel jako takový zaplňen poměrně slušně, alespoň dle mého názoru. Jak už jsem psal, v Havířově jsem poprvé, takže nemohu srovnávat.

Domácí kotel je ověšen velkým počtem vlajek, což nemůžu říct u nás. Náš sektor zdobí vlajka jediná.

V závěru třetiny se dostáváme do vedení, což nám zase vnese krev do žil. Hukot je to najednou o mnoho lepší. Škoda, že nedokážem takto fandit celých 60 minut a zapojit více chorálů. Máme je, jsou hezké, zpívejme je! V tomto směru a samozřejmě i v jiných (jako je optická prezentace) máme rozhodně co zlepšovat. Na závěr padá pár urážek ze strany HZ, pak si z naší strany kde kdo prohodí poznámku o Polsku, ale to je asi vše. Opouštíme stadion a míříme k autu. K němu míří i policie, ale pouze aby nám oznámili, že nás vyprovodí. Každýmu spadl kámen ze srdce, když nás vůbec pustilio na silnice.

S policií v zádech si dokonce troufáme projíždět Havířovské silnice v protisměru. Kluci si o nás museli myslet jen to hezké. Naštěstí nepřichází ani silniční kontrola hned za městem, kterou každý čekal. Stavíme někde za Ostravou, abych doplnili zásoby a zkontrolovali výfuk. Díky nefunkčním bočním dvěřím musí posádka lézt kufrem, nebo předem přes místo spolujezdce. Kolikrát to vypadá opravdu komicky.

Náš hlavní mechanik se snaží opravit co se dá a díky mu za to. My si mezitím labužníme na pumpě, kde z nás mají evidentně radost. Naštěstí je vše alespon na chvíli spraveno, takže zase kufrem naskáčem do auta a jedem. Na cestu nám hraje krásná vermacht kapela, která se rozhodla přezpívat snad každou krásnou českou písničky. Zvuky to jsou uchu lahodící. Když se stavíme ještě ve Velmezu na mekáč, zjišťujeme další problém. Vejfuk, kterej celou cestu posloucháme, jak cinká o panely D1 nás už netrápí. Prostě jsme si zvykly. Tentokrát to jsou druhé dveře. Konrétně ty moje u řidiče. Nezbývá nic jiného než jednou rukou držet dveře, druhou rukou volant. Rázem je z máničky automat, jelikož řadí náš automechanik, který odvážně drží místo spolujezdce. V tomto případě druhého pilota. Občas řídit, občas řadit, sem tam něco opravit. Funkce neméně důležitá než naší kapely. Když už vidíme značku Jihlava, je nám jasné, že vše dobře dopadne. Nebo ne? Začínám rozhazovat kapelníky po svých domovech, když najednou mineme noční hlídku Police ČR. Hnedk jak nás vidí, otáčí se. Kobra 11 hadr a my máme v očích strach. Doopravdy začnou blikat a je nám jasné, že to neskončí dobře. Když vidím, jak si to jeden ze Simirů kráčí k dvěřím, které provizorně drží na tkaničce z mikiny, trochu se klepu. Stuhuji okýnko a ptám se co se děje. Policisté obchází auto dokola a jen nevěřícně kroutí hlavou. Dechová zkouška dopadá dobře, tak se jen ptají, jestli víme, že technický stav auta stojí za hovno. Málo kdo dokázal zadržet smích. Při pomyšlení, že by například všech 9 lidí muselo vylízat kufrem před policií ? Naštěstí si jen čuchli výparů co se vznášely uvnitř. Nastala scéna jak z filmu Bobule, kdy policie jen mávne rukou a řekne "radši jeďte". Ujišťoval jsem je, že auto jde rovnou do servisu, ale klukům přišlo lepší do šrotu. Odkývali jsme jim všechno co chtěli a pokračovali dál.

Shrnuto podtrženo, každej jsme začli věřit v boha, založili jsme kapelu. Ze zápasu vezeme body. Máničku snad dáme do kupy a ještě nás někam vyveze. V pondělí se budem těšit na ukončení série.

M.H. Dukla Fans