Co máme dělat či nedělat na Nový rok? Co nám odkázaly předchozí generace? Máme na Nový rok lenošit a pak prolenošit celý rok?
Znáte to. Opakuje se to začátkem každého roku. Slovní spojení "Jak na Nový rok, tak po celý rok" je všemi opakováno jako mantra. Zamyslel jsem se nad těmi slovy a dospěl jsem k názoru, že se vůbec netýkají činností, které bychom měli či neměli v tento den dělat, ale týká se spíše stavu naší mysli a našeho pohledu na svět. Ono totiž, kdyby se měla ta slova vztahovat k fyzické činnosti, tak bychom potom zřejmě celý rok 2015 prolenošili, projedli, případně strávili na procházkách či při nějaké sportovní činnosti. Rozhodně bychom jej nestrávili prací, řešením nepříjemných situací nebo jinou činností, kterou nepovažujeme za nám příjemnou a které se snažíme, s pomocí výmluvy "Jak na Nový rok, tak po celý rok", vyvarovat a vyhnout. A ruku na srdce, kdo by se také chtěl po hektickém konci roku věnovat pracovní činnosti, kterou bude vykonávat po zbytek roku a na kterou bude mít dalších 364 či 365 dní? A naši předci, od kterých dané úsloví pochází jistě nebyli jiní.
Jsem tedy z důvodu výše uvedeného přesvědčen, že dané rčení se spíše týkalo duchovního a psychického stavu, neboť bychom měli Nový rok (pozor nikoli "nový rok") věnovat tomu, abychom si v hlavě uspořádali, čeho chceme v následujícím období dosáhnout a čeho se chceme vyvarovat. Uvědomíme-li si totiž tyto věci počátkem nového rku a stanovíme-li si, že se v novém období chceme držet jiných zásad než těch, kterými jsme se řídili v období právě uplynulém, je pak mnohem větší pravděpodobnost, že v dané věci uspějeme. Zdá se, že tím jak jsme v uplynulých dekádách opustili či ani neznali duchovní rozměr života a odkazu našich předků, tím jsme rovněž přestali chápat i duchovní rozměr různých rčení a vše jsme začali orientovat jen k materialistickému pohledu na svět okolo nás. Zajímavé však je, že nám zřejmě chyběl a chybí duchovní rozměr, tak jsme si museli najít berličku v tom, že jsme ten duchovní rozměr přejmenovali a nazvali "předsevzetími". Je totiž mnohem jednodušší předsevzít si, že v příštím roce nebudu kouřit, pít alkohol a že budu více cvičit, když mám po bujaré silvestrovské noci v ústech pachuť z cigaret, z přemíry alkoholu nás bolí hlava a na jídlo se nemůžeme ani podívat. Pravdou však je, že takováto předsevzetí mají velmi malou šanci na úspěch a tak si je dáváme každý rok zas a znova.
Pokud bychom však rčení zděděná po předcích nebrali jen z materiálního, ale spíše z duchovního hlediska a snažili se s nástupem nového dvanáctiměsíčního cyklu změnit stav své duše a přístup k rodině a okolí s tím, že necháme jak do sebe, tak ze sebe proudit lásku a pozitivní energii, jsem přesvěden, že by se jednalo o mnohem hlubší naplnění onoho "Jak na nový rok, tak po celý rok" než jsou plané sliby o nekouření, nepití či cvičení.
A možná by bylo vhodné, aby si toto uvědomili i ti, kteří stojí v čele naší společnosti a rozhodují o tom, kudy se bude náš stát příští rok ubírat. Zda po cestě lásky a vzájemného porozumění či po cestě konfrontace a trvalého boje, zastřené naplněním materiálního hesla "Chléb a hry", které jak tmavé opona skrývá pohrdání láskou a vzájemným pochopením. Možná by stačilo inspirovat se minulostí a poučit se z historických omylů našich předků. V písemné či jiné podobě nám jich zanechali nepočítaně a ač se je různí diktátoři a jejich posluhovači snažili zlikvidovat, tak se jim to nepodařilo a jsou stále dostupné. Třeba i u nás v Národní knihovně.
Takže "Jak na Nový rok, tak po celý rok" ano, ale ponovu a jinak. S láskou, pokorou a vzájemnou úctou a pochopením.
