Snížit platy politikům? A všem ústavním činitelům? To je první bod, na kterém se shodla vznikající koalice ODS+TOP+VV. Bod, který mají ve svém programu vždy u voleb všechny strany. Bod, na který slyší snad všichni voliči. Bod, kterým se snad nic nedá zkazit.
Takže budu výjimka! Tím se naopak dá zkazit úplně všechno. Já jsem proti. Navrhuji Vám naopak politikům platy zvýšit.
Drzost? Zbláznil jsem se? Platí mne ODS? Nebo TOP 09? Nebo snad VV? Či dokonce ČSSD a KSČM?
Ani jedno, ani druhé a ani třetí. Jen jsem opět trochu počítal.
Volby, které právě proběhly, byly o dvou věcech – zadlužování a korupci. Snížení platů politiků však povede k nárůstu korupce a dalšímu zadlužování. Proč? Je to velmi, skutečně velmi, prosté – protože, všichni (i politici) pracujeme pro peníze, abychom měli za co žít a mohli zabezpečit své blízké. Takže i pro lidi, kteří jsou ochotni dělat politiku, nebo pracovat ve státní správě, je plat důležitou motivací. Pokud ho snížíte, snižujete tím i kvalitu lidí ve státní správě a jejich motivaci. A pokud tam bude schopný člověk, tak buď odejde anebo z něj bude spíše člověk všeho schopný, který si bude přilepšovat.
Pokud se podíváte na žebříček nejlépe platících soukromých společností v ČR, zjistíte, že existuje více jak 50 společností zaměstnávající více než 10 tisíc lidí, jejichž plat převyšuje plat poslance (tj. nad 70 tis. Kč). Když se budeme bavit čistě o top managementu, tak ani plat prezidenta ČR nedosahuje úrovně platů úspěšných top manažerů v průměrných firmách (pořád nemluvíme o špičkách, ale o průměru). Přeloženo tedy jinak – skutečně talentovaní, kreativní a schopní lidé pracují v soukromém sektoru, nikoliv ve veřejné správě. O věcech veřejných (nezaměňovat s názvem politické strany) tak rozhodují méně kvalifikovaní a méně schopní, než by si vážnost těchto věcí zasloužila. Pokud chceme zlepšit kvalitu veřejné správy, zvýšit její efektivnost, je nutné zvýšit platy pracovníkům ve státní správě a přilákat právě ty schopné, talentované a kreativní. Spolu s tím musí jít ale i rapidní zvýšení nároků na lidi, jejich odborné a jazykové vzdělání, jejich výkonnost.
Dám Vám jeden příklad. Když se v roce 2008 chystala a schvalovala novela Zákona o dani z příjmů, tak mi vždy v den každého projednávání na MFCR, následně ve vládě, v Poslanecké sněmovně i v Senátu, chodil do mailu od naší poradenské firmy přehled všech navrhovaných změn včetně doporučení jak reagovat, abychom eliminovali jejich dopad. Státní správa (odborníci na MFCR) byly natolik pozadu, že cokoliv vymysleli, tak dokázal soukromí sektor ve stejném čase okamžitě obejít. Velmi podobně to funguje v kterékoliv jiné oblasti. Většinou se totiž ani příslušné ministerstvo nesnaží předstírat kvalitu a nemá ambici (ani vhodné lidi) změnu připravit samostatně, ale vytvoří „nezávislý“ poradní orgán, kam přizve i vybrané zástupce ze soukromého sektoru, aby změnu připravili společně. Pak se není co divit, že jsou změny neúčinné.
Snížení platů ve veřejné správě je tak pouze zvýšení motivace pro korupční jednání, snížení kvality veřejné správy a tím i zvýšení zadlužování našeho státu. Dokud bude každý ministerský či magistrátní úředník, každý poslanec, dokonce i každý ministr vědět, že bez problémů najde lépe placené místo v soukromém sektoru, nemají čeho se bát. Dokud bude vědět, že za korupci mu hrozí jen minimální trest (pokud vůbec nějaký), nemá žádný důvod kromě vlastního svědomí, nebýt korupčníkem. A mimochodem – do soukromého sektoru chodí pracovat i ti poctivější – neboť vědí, že v soukromém sektoru by se mu korupce a okrádání svého zaměstnavatele nemuselo vůbec vyplatit. Takže na veřejný sektor opět zbývají spíše ti, kteří mají od přírody sklony hledat snazší cestu.
Já bych politikům a úředníkům státní správy naopak přidal a to výrazně. Spolu s tím bych však radikální zvýšil nároky na ně a rozšířil agendu každého jednoho a ty méně schopné propustil, dále pak vytvořil účinný systém kontroly (agent provokatér není účinný systém kontroly). Ale hlavně bych radikálně zvýšil tresty za korupci a upravil zákony tak, aby lidé, kteří budou právoplatně odsouzeni za korupci, nemohli již nikdy vykonávat svoji práci. Ani ve veřejném a ani v soukromém sektoru. Aby natrvalo ztratili své dobré jméno. A věřte nebo ne – v soukromém sektoru je dobré jméno to jediné, co zaměstnanec má. Každý zaměstnavatel si vyžádá reference. Proč by to tedy nešlo ve státní správě?
Státní úředník či poslanec a politik musí vědět, že pokud bude dobře dělat svoji práci, bude se i mít velmi dobře, lépe než v soukromém sektoru. A musí se bát! Bát, že když o svoji dobře placenou práci přijde, už nikdy nenajde tak dobrou. Bát, že když ho chytnou, půjde na hezkou řádku let do vězení.
Říká se tomu Cukr a Bič. Nic nového a mnohokráte vyzkoušené. Jenže, kdo si nyní troufne zvyšovat platy politikům? Státním úředníkům? Nikdo. Šetřit se má, ale na správném místě. Soukromé firmy a jejich majitelé už dávnou vědí, že jejich bohatství neurčuje množství peněz na bankovních účtech, ale kvalita lidí, kteří se jim o ty peníze starají. Jak dlouho to ještě bude trvat, než to samé dojde státu resp. nám voličům? Vypadá to, že hodně dlouho.
