Ve světle výsledků 1. kola prezidentské volby, které ukázalo drtivý nástup pana Karla Schwarzenberga a velký vzrůst jeho reálné voličské základy díky zřejmé vlně podpory na sociálních sítích, dospěli rádoby nezávislý blogeři k přesvědčení, že je třeba deklarovat svou nezávislost a nezmanipulovatelnost tím, že nám, zmanipulovaným voličům pana Karla S. vysvětlí, proč nevolit Karla.
A tak se na blogu množí články, jejichž společným obsahem je výčet různorodých důvodů, proč nevolit pana Schwarzenberga českým prezidentem. Karma a úspěch předem zajištěn a pověst mediálně nezmanipulovatelného voliče a blogera také. Docela poctivě jsem se snažil články i diskuzi pod nimi číst a ve většině případů jsem zcela postrádal argumentaci či mnohem podstatnější sdělení, proč volit Miloše Zemana. Pokud už se nějaká objevila, tak šlo většinou o parafrázi obehrané písničky, že volím menší zlo.
Opravdu neumíte na Vámi preferovaných a u mnoha voličů v prvním kole i zvolených kandidátech najít i pozitivní důvod, proč zvolit právě je?
Když začala přímá volba prezidenta, měl jsem svého favorita, pana Vladimíra Dlouhého – i přes jeho mnohdy problematickou minulost mne oslovil jeho program, zejména kritický postoj k EU a zavedení eura včetně přesvědčení, že se tato instituce musí transformovat v něco zcela odlišného (méně byrokratického a užitečného) než je nyní. Stejně tak jsem s ním souhlasil v jeho kritice sociálního státu. Tento kandidát neprošel a já byl nucen vybrat si jiného.
Vy všichni kritici všech kandidátů máte pravdu v jedné věci – téměř každý z nich se někdy dopustil chybného rozhodnutí a je možné je za to kritizovat. Čím více byl kandidát zapojen do exekutivy tím více takovýchto rozhodnutí lze dohledat. Mnohdy najdeme i problematické kauzy, u kterých existují důvody se domnívat, že šlo o korupci či tunelování. Jenže vždy budeme odkázání pouze a informace z veřejných zdrojů a zejména z médií a nemáme možnost si ověřit, zda se v daném případě jednalo o poctivou investigativní žurnalistiku nebo o účelově zmanipulovanou reportáž s cílem mediálně popravit neposlušného politika.
Oba kandidáti v druhém kole mají i pro mne mnoho důvodů proč je nevolit a opravdu nevím, zda je menším zlem některé zvláštní postupy při restitucích majetku rodu Schwarzenbergů nebo účast na vytunelování IPB, zda je horší, že pan Karel S. několikrát navštívil výroční setkání skupiny Bilderberg (která je opředená konspiračními teoriemi už od svého vzniku), než řízená politické likvidace svého politického spojence jménem kauza Olovo, zda je horší Kalousek nebo Šlouf. Nebudu to soudit, protože proto nemám dost objektivním informací (myslím faktů, nikoliv novinářských spekulací). Ani Vy je nemáte, ale odmítáte si to připustit.
Místo toho jsem se rozhodl, že se pokusím najít pozitivní věci, proč by měl volit Karla Schwarzenberga nebo pana Miloše Zemana.
Oba panové mají proti mnoha jiným kandidátům jedno velké plus, díky kterému postoupili do druhého kola. Jsou to výrazné, silné a charismatické osobnosti se zajímavým smyslem pro humor a zároveň zkušení politici. Je jedním z velkých omylů se domnívat, že prezident nemusí být nutně politikem. Paradoxem je, že tuto myšlenku v lidech vzbuzoval Václav Havel, který se stal politikem téměř dvacet let před tím, než se stal prezidentem. Disidentská činnost je totiž politická aktivita a to poměrně zásadní.
Dále už se jejich pozitivní vlastnosti (či důvody proč ano) značně odlišují. Dovolím si začít nejprve Milošem Zemanem. Dlouho jsem o tomto politikovi uvažoval, zejména v situaci, kdy by ve druhém kole soutěžil s panem Fisherem, pak by měl můj hlas jistý, protože vždy budu volit silnou osobnost proti bezduchému a bezpáteřnímu úředníkovi, kterého do funkce premiéra dosadili společně kmotři z ODSS a ČSSD. Pan Zeman má pro mne dva silné politické důvody, proč by měl být českým prezidentem:
1) Mírná skepse k euru – přestože je eurofederalista, je k zavedení eura skeptický, což je velmi, skutečně velmi důležité a prozíravé. Euro byl velmi unáhlený projekt, který ničí evropskou ekonomiku a díky němu Evropa zamrzla na ekonomické úrovni roku 1993. Je to na jinou a mnohem delší debatu, ale odpor vůči euru považuji za výsostný zájem nejen České republiky ale všech zemí Evropy
2) Půjde „po krku“ vládě – určitě té současné a možná i té po roce 2014 pokud v ČSSD zvítězí to křídlo, které je s Milošem Zemanem na kordy. Prezident by totiž dle mého názoru být vládě alespoň mírným oponentem. Osobně nesouhlasím s rolí, kterou čeští politici a vykladači Ústavy přisoudili prezidentovi a jsem přesvědčen, že by měly být jeho pravomoci rozšířeny, nebo by alespoň měl své současné využívat v maximální přípustné míře ku prospěchu tohoto státu (pozn. udělená Amnestie do této kategorie rozhodně nespadá).
Dva silné důvody.
U pana Karla Schwarzenberga shledávám pro změnu jiné, ale také silné důvody proč volit právě jeho:
1) Jedná se o pravicového politika (minimálně v intencích české politické scény) a vzhledem k tomu, že po roce 2014 budeme mít silně levicovým Parlament (jak Poslaneckou sněmovnu, tak Senát) a již nyní máme zcela levicové kraje, považuji za nutné jak v rámci principu rovnováhy, tak z důvodu prostého pudu sebezáchovy (cítím se být pravicově smýšlejícím), aby nenastala totální levicová hegemonie. Zároveň od něj očekávám, že také půjde případné levicové vládě „po krku“ a nebude jen poslušně podepisujícím prezidentem. Je totiž nutné si uvědomit, že se nový prezident bude se současnou vládou potkávat již jen jeden rok, zatímco s tou novou téměř čtyři, tedy většinu svého funkčního období.
2) Jako první politik ve významné funkci (i místopředseda vlády je významná funkce) začal nahlas mluvit o zásadní změně volebního systému do Poslanecké sněmovny. Již dlouho jsem přesvědčen, že jednou ze základních příčin současného politického marasmu je právě volební systém, kdy do nejsilnějšího ústavního orgánu – Poslanecké sněmovny, kde se kumuluje jak moc zákonodárná (PS může přehlasovat jak Senát, tak veto prezidenta), tak výkonná (PS dává důvěru vládě), volíme poměrným systémem. Tento systém je pro vládnutí špatný, neboť jeho výsledkem jsou v drtivé většině koalice, kdy se nutně hledá kompromis mezi programy a zájmy politických stran. Co bude obsahem kompromisu, však neurčují voliči ve volbách ale vyjednavači politických stran. Voliči tedy určují pouze sílu vyjednávací pozice a ta nemusí být nutně dána počtem získaných hlasů. V historii ČR známe příklady, kdy strana, která stěží proklouzla do Parlamentu, byla právě oním jazýčkem na vahách a doslova si mohla diktovat podmínky. Bylo zcela lhostejné, že ze všech parlamentních stran dostala nejméně hlasů. Toto vše dokáže vyřešit většinový systém.
Také dva velmi silné důvody.
Dlouho jsem tyto silné důvody vážil a nakonec u mne zvítězil důvod, který je na seznamu jako poslední. Změna volebního systému. Pokud se panu Schwarzenbergovi podaří prosadit (prostřednictvím politického vyjednávání) změnu, bude to zásadní impuls pro obrat k lepší časům tohoto státu.
Takže tedy, proto volím Karla.
