Protestující lékaři sepsali svých 13 důvodů exodu. S mnohými z těchto důvodů je možno souhlasit, přesto se samotnou jejich akcí nesouhlasím. Co víc – já jí odsuzuji a pohrdám jejími organizátory i účastníky. Proč? Jak si to mohu dovolit? Zde jsou mé důvody.
1) Nemravnost požadavku na zvýšení platů
Lékaři požadují zvýšení základního tabulkového platu na trojnásobek průměrné mzdy. Zní to velmi logicky, že ten kdo pomáhá lidem v nouzi, musí se devět let vzdělávat a nese odpovědnost za lidské životy je za to odpovídajícím způsoben ohodnocen a 27 tis. Kč je skutečně málo. Realita je ale trochu odlišná. Skutečná průměrná mzda nemocničního lékaře byla za loňský rok 47 tis. Kč, což je dvojnásobek průměrné mzdy. Všichni víme, že je to včetně přesčasů a nočních služeb (lékaři pracují přibližně 250 až 300 hod měsíčně), méně už se mluví o tom, že noční služba lékaře neznamená, že celou službu operuje, je na ambulanci atd., spíše značí, že je lékař v nemocnici, a je připraven, když je potřeba. Samozřejmě, že jsou služby, kdy se nezastaví, ale bylo by dobré zjistit, kolik z oněch 300 hodin stráví lékaři na lékařském pokoji. Lékaři tak sice uvádějí jako jeden z důvodů exodu i změnu pracovních podmínek a nedodržování Zákoníku práce, kvůli nadměrnému množství přesčasových hodin, prakticky ale při vyjednávání tento požadavek nezdůrazňují. Proč?
Odpověď je skryta v trojčlence: Když při tarifním základu 27 tis. Kč bere reálně nemocniční lékař 47 tis. Kč, kolik bude brát při tarifním základu 75 tis. Kč (což je požadavek protestujících lékařů)? Odpověď – 130 tis. Kč. V současné době tedy po nás požadují nemocniční lékaři reálný plat na úrovni 130 tis. Kč (po atestaci). To je více než pětinásobek průměrné mzdy.
Plat na úrovni 45 tis. Kč a výše dosahuje přibližně 13% zaměstnanců v ČR. Plat na úrovni 130 tis. Kč dosahuje přibližně 1% zaměstnanců v ČR. Nemocniční lékaři (pozor řadoví nemocniční lékaři) by se tím katapultovali mezi 1% nejlépe placených lidí. Nemluvě o tom, že by jako skupina byly nejlépe placenou skupinou státních zaměstnanců v ČR. Takovýto požadavek je dle mého soudu nemravný. Nemám vůbec nic proti vysokým platům, ale pokud jsou měřeny dle skutečného výkonu. Skupinové a paušální zvýšení tarifní odměny bez ohledu na výkon je pro mne nemravným požadavkem.
2) Pokrytectví akce „Děkujeme, odcházíme“
Druhým důvodem je zjevné pokrytectví akce „Děkujeme, odcházíme“. V rámci svých důvodů lékaři několikrát uvádějí špatný stav českého systému poskytování zdravotní péče. S tím lze jedině souhlasit. Ale v praxi a při jednáních je zajímá skutečně a jenom jejich mzda, osobní prospěch. Proč tedy do svých důvodů uvádějí nutnost reforem zdravotnictví, když je aktivně neprosazují a reforma se tak zatím smrskla na zrušení deseti tisíc lůžek akutní péče a tři oprášené návrhy zákonů souvisejících se zdravotnictvím? Trochu pokrytectví nemyslíte? Mimochodem, všude se lékaři ohánějí tím, že akce byla zahájena v březnu loňského roku a že dali státu (vládě) dost času na reakci. Nedali – za prvé v květnu se konaly volby a vláda vznikla v červenci, reálně tedy mohla začít řešit situaci až v srpnu. Měla tedy zatím půl roku – za tuto dobu nelze připravit kvalitní a systémovou reformu zdravotnictví. Zejména ne, když je nutné řešit problém s odchodem lékařů. Ono totiž řešit špatný stav českého zdravotnického systému jeho destabilizací je trochu krátkozraké. Pro mne osobně je volání po nutnosti reforem z úst protestujících lékařů ohromným pokrytectví. Reformy jsou jim naprosto lhostejné – jediné o co zde skutečně jde, jsou jejich platy. Nic proti – peníze jsou důležité, každý má právo si vyjednat za svou práci odměnu. Ale schovávat se za vyšší ideály...
3) Nadřazenost a arogance protestujících lékařů
V životě jsem se naučil dělit lidi a dobré a špatné a schopné a neschopné. A z vlastní osobní zkušenosti vím, že v každém kolektivu, skupině osob, vždy najdete zástupce všech kategorií. I ve zdravotnictví pracuje mnoho dobrých i špatných lidí a zcela jistě tam najdeme schopné ale i neschopné jedince. Za srdce bych přál těm dobrým a schopným, aby jim přidáno bylo, ale otevřeně přiznávám, že mi prostě vadí ona nadřazenost nemocničních lékařů (těch protestujících), kteří říkají – právě a jenom my jsme ti dobří a schopní, nám přidejte. My si to zasloužíme! Omyl – i mezi nimi jsou dobří a špatní, schopní i neschopní. Nikdo si nezaslouží přidat, bez vlastního přičinění. Tím méně skupina lidí vyčleněná pouze na zákaldě dosaženého vzdělání.
Nadřazenost a arogance nemocničních lékařů se projevila ve své zrůdnosti v okamžiku, kdy protestující lékaři dali na stůl požadavek, že nabízené dvě miliardy nepůjdou na zvýšení platů všech zaměstnanců ve zdravotnictví, ale pouze na jejich platy. Poslední známky kolegiality na pracovišti, vzájemné úcty k lidem, kteří spolu se mnou tvoří tým, byly zadupány do země s jediným cílem – upřednostnit sebe. Jedině my lékaři si zasloužíme přidat, ostatní nejste důležití. Pro mne je takovéto chování nepřijatelné. Copak zdravotní sestry neslouží noční? Copak také nejsou vytížené? Copak jejich práce není zodpovědná a náročná?
Lékaři opakovaně zdůrazňují, že právě oni mají odpovědnost za lidské životy. Znám desítky, ne-li stovky dalších povolání, které mají také zodpovědnost za lidské životy. Počínaje vyučeným automechanikem, který vám mění pneumatiky a je odpovědný za to, že Vám správně dotáhne matice u kola a konče třeba technikem v jaderné elektrárně, který kontroluje těsnost chladící potrubí. Proč si právě nemocniční lékaři myslí, že jen oni jsou vyvolení a mají odpovědnost za lidské životy? Kde se v nich toto přesvědčení bere?
4) Nesolidarita protestujících lékařů
Víte, jaký je průměrný plat učitele? 22 400 Kč – to je necelá polovina současného platu lékaře. A kolik policisty či profesionálního vojáka? Kolik hasiče? Kolik záchranáře? Všechny se nachází pod 30 tis. Kč. Učitelům svěřujeme naše děti a právě učitelé utváří značnou část jejich osobnosti. Pomoc policistů či vojáků oceníme v okamžiku ohrožení našeho života či majetku. A hasič či záchranáři – dnes a denně nasazují své životy při záchraně těch našich. Přesto není v protestu lékařů ani náznak solidarity s ostatními státními zaměstnanci, lékaři se tváří, jako když žádnou z těchto profesí nepotřebují. Naopak může nastat naprosto zoufalá situace, kdy popáleného hasiče nebude mít kdo ošetřit, nebo mnohem pravděpodobnější scénář, kdy těhotná paní učitelka nemá zajištěného porodníka (ten její totiž také odchází) a tak neví, kde bude za pár týdnů rodit.
Představte si situaci, že podobnou akci rozpoutají právě tyto profese – v logice argumentů, že každý má právo dát výpověď, když mu přestanou vyhovovat podmínky, za kterých pracuje. Masivní a jednorázový odchod čtvrtiny policistů, záchranářů, hasičů by znamenal kolaps těchto systémů. K požárům by neměl kdo jezdit, k nehodám by nepřijela sanitka, při povodních by se nezachraňovlao. Děti by přestali chodit do škol, nebo´t by je tam nidko neučil. Přesto se žádná z těchto profesí, i přes skutečnost, že stav v jejich oboru je horší než ve zdravotnictví, k takovéto akci neodhodlala. Lékaři ano, nedělají si vrásky se zodpovědností a se solidaritou. Prostě chtějí více peněz za každou cenu.
Nesolidární je požadavek na zvýšení platů i zcela obecně. V době krize, hledání úspor, snižování rozpočtů, v době, kdy mnoho lidí má problém najít práci, je požadavek lékařů pro mne osobně vyjádřením zjevné neúcty k těmto lidem a naprosté absence sounáležitosti se současným stavem společnosti.
5) Vydírání
Na závěr jsem si nechal nejpodstatnější argument – formu protestu. Vydírání. Jiný termín pro organizovanou akci, která ohrožuje životy občanů tohoto státu s cílem využít této situace ke zvýšení svého osobního prospěchu, prostě neexistuje. Vím, že je zde dost lidí, kteří činí odpovědnou z této situace vládu s tím, že přeci každý zaměstnanec má právo dát výpověď, kdy se mu zamane, a je čistě problém státu (vlády) zajistit, aby systém fungoval dále. Dle mého názoru ale tato logika neobstojí v této situaci, kdy cílem výpovědí není ve skutečnosti odchod ale změna pracovních podmínek a následné stažení výpovědi. Pokud lékaři skutečně chtěli odejít za lepším – je to jejich právo. Měli ale prostě zcela individuálně a na základě svého osobního rozhodnutí podat výpověď a odejít. Odcházeli by postupně, systém by jejich odchod vstřebal a volná místa zaplnil. Zorganizovaní časově sladěného podání téměř čtyř tisíc výpovědí, kdy cílem není skutečný odchod, ale požadavek na zvýšení platu, nemá nic společného s právem každého člověka rozhodnou o svém zaměstnání. Cíl byl i je jiný – destabilizace systému nemocniční péče, a následné kladení požadavků. Vydírání.
I kdyby neexistovaly předchozí čtyři body, i kdyby všechny požadavky protestujících lékařů byly pouze ušlechtilé a znamenaly pouze zlepšení současné situace a dobro všech pacientů i v tomto případě by byla zvolená forma nepřijatelná. Jednou provždy platí, že účel nesvětí a nesmí světit použité prostředky.
Jsem velmi často napadán, že nerozumím a neznám situaci ve zdravotnictví a tak nemám právo soudit. Mýlíte se. Tento spor vůbec není o současném systému českého zdravotnictví, není potřeba znát situaci uvnitř. Není ani o výši platu toho kterého lékaře. Je o lidském charakteru, o vnímání dobra a zla, o rozhodování, co je a není morální či etické. Opět se lidé rozdělili na dobré a špatné. Chování protestujících lékařů je špatné již od základu, je nemorální, je neetické a nesmí být tolerováno. Nikdy nebudu souhlasit s pokrytectví, nemravnými nároky, s arogancí a nadřazeným chováním, s nesolidaritou a nezájmem a nikdy nebudu souhlasit s vydíráním.
Mám právo na svůj osobní soud nad lékaři – Pohrdám jimi, neboť dokázali klesnout až na samotné dno lidského charakteru a rozhodli se odepřít pomoc lidem, kteří ji potřebují a kteří na ně spoléhali. Dokázali se snížit k vydírání. Je to můj osobní soud a nikoho nenutím, aby souhlasil, ale pokud jsou známy argumenty pro, je dobré znát i argumenty proti. Nyní suďte Vy…
