Nelíbí se Vám Váš šéf, Váš zaměstnavatel, Váš plat, či snad nějaký zákon, vyhláška, politik, či zkrátka cokoliv. Staňte se odborářem a změňte to! Ty tam jsou doby, kdy o tom co bude a co je pro nás správné, rozhodovala většina. Místo toho tu máme staronovou nikým nevolenou mocenskou složku, která není nikomu odpovědná, jen sama sobě – Odbory.
Odbory fungují na principu monopolu (či oligopolu). Práce je totiž také komodita, a pokud jakýkoliv odborový svaz kontroluje prostřednictvím svých členů majoritní podíl na trhu s touto komoditou, má nikým nekontrolovaný a nepostižitelný monopol. Velmi názorně to ukazují nemocniční lékaři. Lékařská nemocniční péče je komodita (práce), kterou může poskytovat pouze omezená skupina osob (lékaři) a majoritní podíl na trhu s touto komoditou ovládá LOK. Je logické, že když monopolní prodejce omezí nabídku (hromadné a organizované podání výpovědi), pak se snaží zneužít své monopolní pozice a zvýšit cenu. Nebezpečná tržní externalita a v podmínkách tržního hospodářství i nezákonný mechanismus. A hlavně extrémně nebezpečný precedens.
Je jen otázkou času, kdy si své monopolní postavení uvědomí i další úzce profesně vymezené skupiny. Vždyť hromadně podat výpověď může přece každý že? Takže podobný záměr deklarovali hasiči a policisté, k tomu se můžou přidat po chvíli váhání i učitelé, s velkou chutí a vysokými požadavky se přidají odboráři v dopravě a časem si to začnou uvědomovat i profese, u kterých byste nečekaly, že mohou ohrozit komfort a bezpečí Vašeho života. Co třeba takový topiči v teplárnách? Popeláři? Pracovníci na čističkách odpadních vod nebo údržbáři v jaderné elektrárně Temelín?
Je jedno jaká profese, je jedno, jestli státní nebo soukromý sektor. Síla spočívá v množství, v onom monopolu nad určitou komoditou – specifickou prací. Pokud najednou přestane pracovat polovina topičů – přestane být dodáváno teplo, neboť potřebné množství topičů na trhu práce prostě v daný okamžik neseženete. Stejný model je možné použít prakticky všude.
Občané našeho státu se tímto rozdělili na dvě skupiny – řadové občany a odboráře. Odboráři si uzurpují možnost kdykoliv svojí nátlakovou akcí vyměnit ministra, svrhnout řádně zvolenou vládu, změnit zákony, nebo prostě jen zvýšit své platy, změnit management své firmy, zkrátka cokoliv co je namane. Podat výpověď totiž můžou bez udání důvodu. Libovolná odborářská skupina tak v zásadě může prosadit cokoliv. Jedinou podmínkou je, že absence jimi poskytované práce musí být citelná. Proti tomu řadový občan - neodborář může, či má právo, jedenkrát za čtyři roky zvolit svého zástupce, zbytek doby se pouze diví jak s jím zvoleným zástupcem cvičí banda nikým nevolených odborářů.
Velmi lituji skutečnosti, že vláda – ministr zdravotnictví Leoš Hegr – začali vůbec vyjednávat s vyděrači. Zcela zásadně nesouhlasím s provedenými ústupky a velmi si přeji, aby vláda neodsouhlasila navrženou dohodu. Místo toho by měla požádat o vyhlášení legislativní nouze a upravit Zákoník práce a zakázat hromadné podávání výpovědí organizované odbory. Stejně je nutné zákonem upravit možnost vyhlásit stávku. Odbory tak jak je známe, jsou skutečným přežitkem, vznikly v době, kdy neexistoval Zákoník práce a sdružit se a společně se vzájemně chránit byla jediná možnost. V současné době jsou odbory pouze politickým nástrojem jak obejít demokratické procesy v ČR a popřípadě upřednostnit jednu skupiny před ostatními.
Akce „Děkujeme odcházíme“ jasně ukázala, že náš stát je naprosto bezmocný před zvůlí odborů, které si skutečně mohou, díky mezerám v zákoně, diktovat neomezené podmínky, kterým musíme vyhovět. Zatím platí, že sice všichni občané jsou si rovni, ale odboráři jsou si rovnější.
