O prostituci se s oblibou říká, že je to nejstarší řemeslo na světě. Omyl. Nejstarším „řemeslem“ na světě je korupce. Ona totiž i prostituce je jistou formou korupce – protislužbou za úplatu. V běhu dnešních dní se tak pozapomíná na jeden prostý fakt – korupce zde je, byla a tedy i bude! To spíše my tu nebudeme.
Vyberete si libovolnou dobu, dějinnou epochu, státní zřízení, libovolný stát a vždy tam naleznete korupci či zneužití moci. Ať podniknete výlet do Starého Egypta, Řecké republiky či Římského císařství, nebo se podíváte na středověká království Francie, Anglie, Španělska i na České Království, či zabrousíte do moderní doby rozvinutých demokracií, všude narazíte na korupci. Korupce prostupuje dějiny všech národů, provázela volby prezidentů, římských senátorů či tribunů lidu, volby papežů, byla přítomna mnoha bitvám a mnohem více mnoha soudním sporům. Je totiž neodmyslitelně spjata s možností rozhodovat o cizím osudu, svěřeném majetku či o věcech veřejných. Jakmile nastane situace, že nějaká osoba může rozhodovat o záležitosti, kdy výsledek rozhodnutí nemá pro její osobní prospěch či nedostatek žádný vliv, je tato osoba korumpovatelná a jedinou ochranou před korupcí je osobních charakter a svědomí této osoby. Korupce neexistuje jen ve státní sféře, naleznete ji i ve sféře soukromé – jakmile někdo nashromáždí takový majetek, že na jeho správu musí najímat další osoby, vytváří se i zde korupční prostředí.
Korupce přichází zleva i zprava, o středu ani nemluvě. Korupce je totiž vzácně apolitická a neřídí se žádnými idejemi. Jejím jediným pravidlem je maximalizace osobního prospěchu zúčastněných na úkor někoho třetího. Korupci najdete jak nahoře tak dole. Od vrcholných politiků, či úspěšných podnikatelů až po řadové úředníky, či prosté občany našeho státu, kteří za 500 Kč prodají svůj hlas v komunálních volbách. Zní to smutně, ale naše současná politická scéna je věrným obrazem naší společnosti. Takový docela zdařilý autoportrét, obraz Doriana Graye – pořád se tváříme jako mláda svěží a čistá demokracie, ale skutečný obraz je tvář starce, pokrytá vráskami a hlubokými jizvami.
Korupci nelze porazit – nepodařilo se to nikomu na světě za celou historii lidstva. Nechtějme to tedy ani po současné vládě ČR. Pokud zde někdo tvrdí, že to možné je, pak lže. Korupci lze toliko ztížit, omezit, znevýhodnit, zvýšit riziko odhalení a zpřísnit tresty, ale vždy tu bude.
Máme vládu, která vykřikuje do světa, že chce bojovat s korupcí. Máme vládu, kterou stíhá jeden korupční skandál za druhým. Je to proto špatná nebo dobrá vláda? Máme i vládu, která se hádá mezi sebou jak dosud žádná v historii. Možná právě proto toho tolik vyplavalo a vyplave na povrch. Pokud pánové u moci spolu drží basu, je těžké odhalit hloubku a plnost jejich korýtek. Jakmile si ale jdou vzájemně po krku, každá zbraň je dost dobrá k tomu, aby zasadila ránu. A tak informace stíhá informaci, lež i pravda se staly synonymem, protože již nikdo není schopný je odlišit. Media jsou jen hlásnou troubou té či oné vlivné skupiny a vydávají právě tu svoji pravdu za svatou. Jediné čemu můžete skutečně věřit je osobní zážitek, vlastní zkušenost a i zde jsou možnosti omezené, protože něco jiného je vnímat realitu jako nezasvěcený pozorovatel a něco jiného jako osoba znalá všech souvislostí. A věřte, že právě souvislostí dávají konkrétním činům zcela jiný rozměr a hodnotu.
Korupce není jen zištným jednání dvou lidí, korupce je síť vztahů. Síť vzájemných protislužeb, ústupků, poskytnutých výhod, která je hustě spletena a vede z jednoho konce politického spektra na druhý a nikoho a nic nevynechá. To, že jsou nyní u moci Nečas, Bárta, Kalousek, Vondra a další, znamená jen to, že nám tato síť ukazuje svoji pravou stranu. Jakmile bude pro tu samou síť výhodnější ukázat stranu levou, pootočí hlavou a vláda se změní. Není to centrálně řízena, přesto je to jeden organismus, který je velmi efektivní a pružně reaguje na změny vždy s cílem zvýšit svůj celkový prospěch. Bez zbytečných skrupulí odhodí zasažené chapadlo a během okamžiku se na prázdném místě vytvoří dvě nové. Krakatice.
A tak v dnešní době jedni korupčníci vedou boj proti druhým, ti, kteří o moc přišli, nahánějí ty, kteří moc získali. Prohnilý vedou nesmiřitelný boj proti prohnilým. Není pravdou, že je to boj naoko. Je to lítý a velmi urputný boj, protože naší krakatici dochází potrava. Korýtek je omezený počet, žrádýlka začíná být poskrovnu, ale chapadla se množí. Že by snad korupce chcípla hlady? V to nedoufejte, korupce přežije vše, dokud budou na světě alespoň tři lidé (minimální počet nutný pro korupci) bude zde existovat korupce.
Naše jediná šance, jak se nezbláznit a uchovat si alespoň nějaké morální a mravní hodnoty je minimalizovat tomuto zvířátku prostor pro život. Není důležité jen korupci odhalovat a trestat, ale minimalizovat prostor, kde vzniká. Minimalizovat stát.
Zajímavé, ale je, že si naše potvůrka vypracovala velmi silné obranné reflexy. O minimalizaci, zeštíhlení státní správy se mluví více než deset let. Kdykoliv se ale objeví reálný návrh, směřující k tomuto cíly, je velmi rychle zadupán vlnou protestů jak opozice, tak i voličů. Nesmíme totiž zapomínat na to, že i voliči jsou úplatní (vracení poplatků, třinácté důchody, vyšší sociální dávky – to vše jsou vlastně úplatky – dejte nám Váš hlas a my Vám taky něco dáme). Cesta jak ven z tohoto kruhu je, ale není zde nikdo, kdo by byl ochoten po ní jít, protože to rozhodně není cesta, po jejíž stranách stojí špalíry jásajících davů pějících oslavné písně na hrdinné poutníky. Je to cesta plná zloby, nenávisti a boje. Cesta plná ústrků, zneuznání a pomluv, na jejímž konci na Vás nečeká nic dobrého.
Nedivím se, že se po ní nikomu jít nechce. Sotva totiž udělá první krok, ihned se najde někdo ochotný, kdo mu podrazí nohy, na záda hodí těžký batoh pomluv a na hlavu vylije kýbl špíny.
Hledá se tak onen pověstný tucet špinavců, kteří nemají co ztratit, a tedy mohou bez ohledu na svou osobu i na své blízké, jít po této cestě, které je dovede k hořkému konci, ale změní současný běh věcí.
Dokud ho nenajdeme, půjdou světem dál dvě sestry - Prostituce a její starší sestřička Korupce. Obě jsou tu jen pro vyvolené, kterým přinesou mnohá potěšení a obě nemají rády chudáky. Obě mají svůj trochu laciný půvab a obě dají každému, kdo si zaplatí.
