„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“ (Tomáš Garrigue Masaryk). Není výstižnějšího citátu pro nadcházející povolební dobu.
Zdroj obrázku: Veřejně dostupná fotografie TGM plus vlastní tvorba v MS Powerpoint
Národ je rozdělen, společnost rozštěpená. Co nezvládl v tomto směru covid, spolehlivě dokončila válka na Ukrajině, energetická krize a hřebíček do rakve lidské soudržnosti v zemi české zatlouká právě nyní prezidentská volba.
Demokracie není jen svoboda, právo na vlastní názor, respekt a tolerance k názoru jiných či právo volit. Demokracie také znamená přijmout výsledek volby a respektovat ho, i když výsledek není v souladu s naším vlastním názorem, i když jsme na straně poraženého. To znamená být demokrat, jste tedy demokraté?
Ať se stane prezidentem Babiš nebo Pavel, ať jste chtěli jednoho či druhého, ať chcete nebo ne, vítěz bude náš prezident. To, že jste ho nevolili, neznamená, že to není váš prezident. Je a bude. Máte právo být k němu kritičtí, máte právo (a novináři povinnost) hlídat jeho činy a připomínat mu dodržení jeho slibů, ale je to náš prezident. Zkusme být tedy jiní než před 5 a 10 lety a přijmout nového prezidenta za svého.
Žijeme v době, kdy jsme se od novinářů i politiků naučili označit opačný názor urážkou. Máme zde dezoláty, proruské šváby, sluničkáře, vlezdobruselisty, rouškaře, tečkované a mnoho dalších. Co slovo to snaha dehonestovat nosiče jiného názoru. Je toto tolerance a respekt k jinému názoru?
Pořád se ptám, proč? Co je zatím? Snažím se kvůli politice nepřijít ani o jednoho kamaráda a musím říct, že to dá někdy sakra práci, zejména když jste sám politicky aktivní. Víte kolikrát jsem od svých kamarádů slyšel „Tomáši, jak ty takový chytrý člověk, můžeš být v takovéto straně? Jak můžeš vyjít s tím člověkem? Jak můžeš říkat právě toto? Já s Tebou vždy souhlasil, ale v tomto či onom nemůžu!“
Tazatele ale vůbec nenapadne že už jejich dotaz je nelogický. Sice uznávají že jsem dle jejich názoru chytrý (děkuji za kompliment), ale zároveň mi vlastně říkají, že protože mám jiný názor na danou stranu, člověka či věc jiný názor, tak jsem se buď zbláznil, nebo se ze mě stal hlupák.
Přitom bývaly doby, kdy jsme se nad opačným názorem vysloveným někým, koho respektujeme, alespoň zamysleli. Dnes? Okamžitě a bez zaváhání názor odmítneme a jeho nositele dehonestujeme.
Respekt je na bodě nula. Pokud se nemáme navzájem pobít, musíme okamžitě začít něco dělat. Prvním krokem k respektu je důvěra. Jenže právě tu jsme ztratili.
Jsme přesvědčeni, že nositel opačného názoru, má tento názor nikoliv proto, že prostě jen vidí jinou cestou, která je dle jeho soudu lepší, ale pouze proto, že nám chce nějak uškodit.
Takže, nikoliv zastavit vládu, či nastolit řád a klid, jak slibuje jeden či druhý. Ale Respekt a Důvěra, to je to, co ve skutečnosti potřebujeme nejvíce.
Volte rozumem, volte srdcem, volte, jak jen chcete. Já budu Vaši volbu respektovat a zkusím jí důvěřovat. Asi naivní a poněkud donkichotské, ale zkusím to. Co Vy?
