Za skutečnou práci virtuální peníze a za ty pak svinské zboží

          Vyrobím a prodám málo, ale práci odvádím kvalitní. Za obdrženou práci dostávám peníze, které jsou znehodnocené tím, co provádějí banky a systém celkově. To mi vadí, ale co je opravdu vrchol, za těch pár peněz dostávám zboží, které je vlastně jen jakousi napodobeninou čehosi.  

        Včera jsem koupila sýr "Niva", který byl zjevně další nově vytvořený produkt pro socky. Na pohled ta hmota vypadala celkem normálně, nenapadlo mě ji zkoumat. Ale ukázalo se, že má jinou strukturu i chuť a v ústech zůstával dlouho mastný povlak, který jsem dříve nezaznamenala. Vlastně to bylo docela hnusné.

       Už mám plné zuby bot, které do měsíce nemají podrážky, nebo se z nich za pár týdnů oprýská barva, jak starý lak na dveřích. Vytáčí mě špekáčky, které se nad plamenem změní v jakousi suchou pryž, která při opékání syčí jinak a nekape z ní žádný omastek. Lezou mi na nervy kolíčky na prádlo, které vypadají normálně, ale jaksi nekolíčkují, protože nejsou spojené pružinovým drátem, ale obyčejným, který tam z principu (kolíčku) nemá co dělat. 

       Kdysi dávno, když se na tržištích objevovalo čínské a jiné zboží, lidé věděli, do jakého rizika jdou. Kamarád procházel takovým tržištěm a hned na začátku mu prodavač nabízel cédéčka za 200 Kč. Šel ale hlouběji do uličky plné zboží a na konci byla stejná cédéčka za poloviční cenu. Neodolal a zeptal se, jestli jde skutečně o originál, načež prodejce energicky pokyvoval hlavou a říkal "Toto opravdu originál, né tamto". Tenkrát mi to připadalo ještě směšné, protože šlo o tržiště a každý věděl, co je to za zboží. Ale co dnes? Kolíčky jsem koupila v Coopu za plnou cenu a pak, coby nepoužitelné, šly do popelnice. Za zimu jsem vyhodila troje boty na dítě, pokaždé z jiného důvodu, ač jsem je záměrně kupovala v takzvaných obchodech a ne přímo u číňana.

      Co mi tedy zbývá? Buďto začnu vydělávat o hodně více a budu se snažit kupovat jen kvalitní zboží i když si stejně občas naběhnu, nebo zůstanu mezi chudinou, která je tímto způsobem ještě více ochuzována. Práci budu muset odvádět dobrou, za svou práci získám svinstvo, které je napodobeninou potravin a spotřebního zboží. Jak dlouho takový stav může trvat? Desetiletí? Někdo shrábnul prachy za kolíčky, měl z toho radost, ale já plním jen popelnice. Co by asi klienti řekli mě, kdyby mé výrobky museli po chvilce vyhodit? Bála bych se, že mě někdo přijde profackovat, ale zjevně se tu mnoho výrobců a prodejců ničeho nebojí. 

      Před dvaceti lety jsem si dělala legraci z tchýně, která koupila na vánoce husu, ta však zůstala gumová i po pěti hodinách pečení. Tvrdila jsem jí, že omylem koupila maketu a byla jsem v tu chvíli za vtipnou. Ale dnes kupujeme makety stále, jen na to pomalu přivykáme. Když už se používají lepidla na maso, které z odřezků poslepuje něco rádoby libového, co můžeme očekávat do deseti let? Průmyslově vyrobené brambory, mrkev odlitou z kukuřičné hmoty, která je obarvená barvivem z brouků? Zábrany nijaké nemají, dokonce i lidské vlasy se přidávají do některých strouhanek. Bojím se, aby to nedospělo k výrobě biopotravin z bioodpadu... to by byl kompromis odpovídající logice nadnárodních korporací. Pak už bychom byli jak v nejtemnější sci-fi, kde vše použitelné se recykluje k výživě mas, včetně nás samotných.

zdroj obrázku:

http://www.ceskapozice.cz/sites/default/files/imagecache/full_size_content_image/carodejnice.gif

http://www.iprima.cz/sites/default/files/image_crops/image_620x349/4/251088_gurman-na-cestach-prague-food-festival-obrazek-1_image_620x349.jpg