Již dlouhou dobu se hovoří o reformě na školách. Ministři se neustále mění, ale nic se neděje. Školní parlament tomu může pomoct.
Zažila a zažívá to řada z nás. Nespokojenost na školách, otrávení žáci a otrávení učitelé. Vzájemně si jdou na nervy, často vzniká nevraživost a někdy i nenávist.
Zažívám to stejně. Škola mě nebaví, protože se musím věnovat věcem, které mě nezajímají a neprobíráme prakticky nic o finanční gramotnosti, nevíme, jak máme platit daně, jak začít podnikat, podle jakých kritérii kupovat nemovitost, jestli je dobré si půjčovat od banky, jak číst smlouvy... To všechno jsou dost důležitá témata, která budeme v životě řešit. To vše se bohužel musím někde dozvědět sám.
Na tomto se shodnu se všemi svými vrstevníky. Všichni jsou z toho unavení. Když se o tom pak bavíme, tak vzniká i frustrace, protože nevím, co s tím dělat. Napsat ministrovi, aby změnil systém? Ale jak, aby to neuškodila a hlavně pomohlo? Samotného by mě asi neposlouchal. Chtělo by to celostátní petici s vizí, ale pomohla by? Co na to ředitelé a učitelé škol a "odborníci"? Co kdyby by byli proti? Co když by byla část veřejnosti proti? Co pak s tím? To snad musím být ministrem, abych to změnil?
Když to pak vidíte takto, tak si říkáte, že bude asi lepší si to ve škole odsedět, shrbit se před systémem a prostě vystudovat. Jsem přeci jen malý a mladý, který s tím sám nic neudělá. Nevěděl jsem, co s tím. Štvalo mě, že je problém, který nedokážu vyřešit a nemůžu nic dělat, jako kdybych měl svázané ruce.
Změna přišla na podzim roku 2021. Dvě učitelky našeho gymnázia chtěli rozhýbat léta nefungující školní parlament. Já jsem byl členem a ze začátku jsem to vnímal jako zbytečnou snahu a nevěřil jsem tomu. U nás na základní škole to nefungovalo, tak proč by to fungovalo zde? Parlament v tu chvíli neměl vedení, schůzky byly o velké přestávce, takže jsme přicházeli o možnost svačit a učit se, což nás štvalo. Navíc vše vznikalo v postcovidové době, kdy jsme se báli další velké vlny, kdy bychom museli domů na online výuku a nevznikali by žádné akce. Ztráta času, říkal jsem si.
Pak přišel květen 2022 a s ním dlouho odkládaný adaptační kurz, kde jsme se měli poznat jako parlament. Přiznám se, ani jsem tam prvně nechtěl.
Zpětně to byla jedna z nejvíce přínosných akcí, kterou jsem, kdy prožil. Stalo se tam totiž něco, co jsem ještě nikde nezažil.
Hádali jsme se o vytvoření stanov, vnitřního řádu parlamentu, trvalo to asi 30 minut, kdy jsme do sebe šli a nikdo se toho druhého nesnažil pochopit. Pak byl oběd a po něm pauza. Na té pauze jsme se sešli a znova se pohádali, ale pak si začali naslouchat a povedlo se nám najít kompromis! Nemyslím, ale kompromis, kdy se dohodnete a nikdo není spokojen s výsledkem. My jsme našli dokonalou shodu. Byli jsme schopni ustoupit a převzít názor druhého jako ten nejlepší. Odpoutali jsme se od svého ega a sobeckého já, abychom ten problém vyřešili.
Pak to šlo ráz naráz. V červnu jsme zvolili předsedu, v září pomáhali organizovat školní oslavy 30 let školy, ušetřili tak práci učitelům. V říjnu jsme měli adaptační kurz, kde jsme se poznali s novými členy a hned po něm zvolili už celé 3členné předsednictvo. S pár dalšími lidmi teď začínáme pracovat na školní časopise, spravujeme Instagram školy a zapojujeme studenty do každodenního dění ve škole. Čím dál více lidí se zapojuje. Podařilo se nám v nás a ve škole probudit vášeň něco měnit a tu šíříme dál.
Proč to celé povídám?
Protože si myslím, že to je to jediné, co nás může posunout z krize školního systému, ve kterém jsme. Aktivní studenti. Studenti totiž jsou nejlépe schopni hledat kompromisy a hnát se za něčím naplno. Jsou plni mladistvé vášně, která dokáže rozrazit skoro vše. Známe to z historie. Připomínáme si to 17. listopadu.
Co tedy máme dělat pro změnu?
Zapojujme se do školního parlamentu a dění kolem nás ve škole. Nebojujme s učiteli, spojme se s nimi a hledejme možnosti, jak školu vylepšit.
Proč?
Protože si chceme své mládí prožité ve škole udělat hezčí. Pořádat si vlastní studentské akce. Nenechávat to na učitelích, kteří nevědí, co nás baví a nemají na to ani čas. Zlepšujeme tak vztahy s učiteli, ukazujeme, že nás škola zajímá. Stěžujme si na systém a diskutujme o něm, ale pojďme ho zároveň měnit.
Co dělat za akce?
Škola, na kterou chodím, je zapojena do projektu hrdá škola. Tam jsou dobré nápady na akce. Dále dělat jednodenní akce, které nám udělají radost, jako No backpack day, Suit up day. Pořádat přednášky a besedy o věcech, které nás zajímají. Dělejte zkrátka cokoliv. Cokoliv, co vám udělá radost! Fantazii se meze nekladou.
Co můžou dělat rodiče a učitelé?
Podporujte žáky a studenty. Podporujte je ve snaze dělat to, co jim přijde smyslplné a snaží se tím prospět jak sobě tak ostatním kolem sebe.
Chápu, že je to s vytvářením školního parlamentu těžké. Ze začátku vás bude třeba málo. Učitelé, vedení školy a leckdy studenti vám budou házet klacky pod nohy. I přesto to nevzdávejte. U nás to trvalo rok, než vše nabralo obrátky. Teď, ale můžu říct, že to stálo za to.
