Všední každodennosti

Zasrtesklo se mi po létu,  našla jsem v sobě poetu

málo mi stačí

jen trylek ptačí

louka a les 

dům a náves

někde v dálce štěkne pes

hlas kohouta vánek vnes

do zahrad kde kvete bez

početná náruč květů

má se k světu

léto je tu!

/jenom v představách/

i zimu by člověk snes a rád

i když mráz za nehty vlez je znát

krása a nádhera není stejná

ta pravá je vždycky obyčejná