Vracím tě času

Letní příběh o řece a lidech...    / Snad se mi to jenom zdá,  letos měl z ní radost jen náš pes a to ještě možná, jen viděno lidskýma očima /                                                                                                                                                      .

Řeko milená...
Jak to tak vypadá, zestárla jsi.
 
Ty, nebo já?
 
Na přírodu jsi krásná, to ti nikdo neodpáře
a vždycky asi budeš. 
Protože v tobě se nic nemění. 
Jen voda, která se pere o kamení
ta nikdy stejná není
 
Přehrada zůstala sama. Opuštěná
jak zavržená milenka, jež chřadne,
když její jedinečnost nikdo neobjevil
 
anebo již zapomněl
 
Jen já chodím v řečišti,
co smutně vysychá,
odklápím kamínky
a maně, marně hledám.
 
Snad dávné vzpomínky
do mozaiky duše rozcuchané
 
Je to smutné,
když už se to
ale takhle stane, je dobré
odejít s láskou
a neloučit se...
 
Možná se někdy ještě vrátím.
 
Umýt si dlaně
v tvé vodě životodárné