Starý malíř

Kdysi znala jsem jednoho malíře .

znala jsem jednoho malíře
starý pán už to byl
na poli stojan rozložil
nahlédla jsem nejdřív trochu z dálky jen
pak zblízka nesměle
i když věděl o mně
tak snad jako by mě ani neviděl
kolem krku šál
a ruce celé zkřehlé měl
však pohled
ten pohled
jako když nic krásnějšího ještě neviděl
já viděla jen pole
 
zmrzlé pole a stromy holé
 
občas si na něj vzpomenu
když barvu z rukou otírám
obraz bez rámu
na něm jen strom bez listů a holé pole
v dáli se ztrácí bod
jenž je mi tak vzdáleně
znám
 
/byl to už opravdu starý pán/