Podzimně nostalgická

Podzim je básník, malíř - poeta.                                                                                                             Červenou, okrovou do žluta                                                                                                                       přepestrá jeho paleta                                                                                                                                přebarví zelenou, co zbyla tu od léta...  

Poslední paprsky slunce

skrz pavučiny babího léta

prostříbří,

prozlatí barevnými stříkanci

listy stromů

A ony

vydají ze sebe to nejlepší

Tušíc že umřou,

až

svou labutí píseň dozpívají

a budou nejkrásnější...

A první z nich

pomalu snese se

mi

na bílou sukni do klína

v níž se tak neskutečně

prapodivně vyjímá

Jeho pokorný konec,

nad kterým příroda

každoročně uroní svou první

zmrzlou slzu - jinovatku