Když skládá matka prádlo, zpívá si

Každý záhyb přejede rukou
do hebka léty vyhlazenou
a kdyby nehledala kolíčky zatoulané
občas na zemi po kolenou
vždycky si myslím
že nějaká víla se na zahrádce objevila
a tančí tam se svými závoji
 
Uštěpačné sousedky očkem hodí
mrknou přes plot na ni
zřejmě jim vůně prádla nedá spát
Proč ti tvoje máma nevypere taky vlasy
když zrzavá jsi až se nám chce z toho smát
nedají mé hlavě jejich kluci pokoje
 
Přijmu to štěbetání ptačí hrdě a vestoje
však trochu přesto cítím se uboze
a něco do očí mě tlačí
To bych tomu dala
směje se moje máma
přece si nevyperu sluníčko na obloze
 
I když čas letí k uzoufání
nutí mě k úsměvu vzpomínka
na hebký polštář s peřinami
co na něm povlečení bílé je od slunění
Voní mi tebou
je na něm vidět 
to jak jsi krásná, mami