Kdybych měla čarovat...

Trochu jinak jarní :-) Původně jsem chtěla napsat "kdybych uměla čarovat". Ale kdyby to člověk uměl, asi by ovlivnil životy jiných, kteří by čas třeba vrátit nechtěli. Takže je vlastně v pořádku, že člověk čarovat neumí. Vše je tak, jak má být.

Jak stárnu
ukládám k vzpomínkám
obrázek usměvavých rán
 
vždycky to stejně začíná
 
šupneš ke mně do postele
a když se bráním a posílám tě dovyspat
že neslyšela jsem kohouty ještě kokrhat
 
napomeneš mě shovívavě s rozzářenýma očima
 
ale babičko, to je lež jako věž
vždyť přece dítě nemůže být něčí sluníčko
 
pak začneš se hemžit, že překonáš i včelek roje
 
- ty moje jaro,
co přišlo za mnou až do pokoje