Nemám moc ráda vázaný verš /u sebe/. Už proto, že tím, jak se skládá do veršů jakoby sám, svádí k tomu, aby si žil svým samostatným životem. Slova prší a ... mám je nějak podvědomě spojené se sklouznutím ke klišé typu: žila jsem jenom pro tebe, přijdu za to do nebe:) Pro mě je větší výzva třeba to haiku nebo libozvučnost myšlenky vyjádřené volným veršem. Nad vázaným nemusím moc přemýšlet, takže to pak takhle ze mě jen sype:))).A když je ten Apríííl!!......:-D
Sluncem ti září vlasy
a vítr namlouvá si oblohu
ne, za to já nemohu
že právě taková jsi,
když koukáš do okna Pánubohu
Máš pihy na nose
a důlek na bradě
snad proto stalo se,
co včera v zahradě
Je v tobě tolik krásy,
že nikdy opustit tě nemohu
máš ji asi po Bohu
za tyhle časy skvělé
nechal bych si ustlat i u hrobu
Už tehdy zdálo se
to, co je nasnadě
máš pihy na nose
já srdce v ohradě
Zas chlápky poblázněné
vídávám denně na tvém návrší
dál čekám ukázněně
až spláchne jejich stopy
příliv tvého smíchu, až zaprší
-
/a tak bych mohla stále dál...a dál...jako kolovrátek:)/ Vím, že to není "tvorba básnická":), ale fotoblog to není, pohádka taky ne, tak kam jsem to měla zařadit, než do Poezie. Snad mi to poezie promine:))
Sluncem ti září vlasy
a vítr namlouvá si oblohu
ne, za to já nemohu
že právě taková jsi,
když koukáš do okna Pánubohu
Máš pihy na nose
a důlek na bradě
snad proto stalo se,
co včera v zahradě
Je v tobě tolik krásy,
že nikdy opustit tě nemohu
máš ji asi po Bohu
za tyhle časy skvělé
nechal bych si ustlat i do hrobu
Už tehdy zdálo se
to, co je nasnadě
máš pihy na nose
já srdce v ohradě
Zas chlápky poblouzněné
vídávám denně na tvém návrší
dál čekám ukázněně
až spláchne jejich stopy
příliv tvého smíchu, až zaprší
-
/a tak bych mohla stále dál...:)/
