Být tak Bůh mým sousedem Mohl bych s ním kamarádit po sousedském způsobu Ne nemohl Věděl by o mně Víc Než já o sobě Mám smůlu se svým sousedem Myslím si že je Bůh
David Weiss v knize JÁ, REMBRANDT
Ach, my lidé, se svojí schopností "milovat" jen to, co je "krásné"! Toužíme po dokonalosti a sami dokonalí nejsme. Pohrdáme chybami druhých a své vlastní přehlížíme...
Chtěla jsem vyplnit zde rubriku Jaké knihy právě čtu. A napadly mě dvě.
Zas ony dvě! Přestože mám knihovničku nabouchanou knihami a do obecné knihovny to taky nemám daleko.
První z nich se jmenuje Krev na paletě a je takovým "životopisem" italského malíře Caravaggia. Druhá je taky o životě malíře a jmenuje se Já, Rembrandt.
Obě knížky čtu stále dokola, po malých částech, přiděluji si jejich statě jako desert za odměnu, asi jako když si šetříš drahou bonbonieru...
Co mají obě společné, krom mého obdivu k malbám těchto velikánů. Přemýšlela jsem o tom. Oba vidí krásu v obyčejnosti a zdánlivé všednosti. Jeden z nich to dokazoval způsobem života, jaký vedl a druhý tím, co maloval. Caravaggiovy obrazy jsou známy svým odkrytím "pravdy" a smazáváním přikrášlenosti v dílech své doby. Proto i jejich životy byly i přes tragická pozadí krásné, protože lidské. Obyčejné...
I moje knížky jsou obyčejné. Jednu jsem koupila ve výprodeji a druhou jsem dostala zadarmo na jedné takové akci, vybízející lidi k tomu, aby se zbavili nepotřebných knih ve prospěch dobročinných zařízení. No, dostala...spíše jsem se ve správnou dobu nachomýtla někde, kde se mi ji podařilo zachránit.
Ty knížky se pak totiž hned za rohem toho sběrného místa lisovaly do sběru...
Tak tohle mě docela zabolelo. Nejen pro tu asociaci na určitá období historie, kdy se knížky hromadně pálily na hranicích. Bylo mi obyčejně lidsky líto těch, kteří si mysleli, že se zbavují svých knih ve jménu dobré věci...
Toho Rembrandta přinesla jedna babička se slovy: Vybrala jsem ty nejkrásnější. Mně už k ničemu nebudou, ale někoho třeba potěší.
Ano, potěšily. Potěšily mne a dělají mi radost stále. Děkuji Vám, paní!
