Vyměnil dudy za triangl

Pffffffffffffff. Vydechla jsem ze sebe veškerý vzduch, který ještě plicní sklípky dokázaly zadržet. Ve tváři jsem střídavě rudla i modrala, prodavačka zuby zaťaté, jak se úporně snažila mě dostat do korzetu. „Slečno, zkuste ještě

víc vydechnout.“ Zkusím. Jen se bojím, aby to nebylo vydechnutí poslední. Konečně mě do toho kusu tuhého hadru dostala. Je až úsměvné, jak se ta drobná slečna snažila vepchat takové torpédo do něčeho tak titěrného, ale chápu, chce prodat. Já zase chci vypadat neodolatelně, až se s panem hudebníkem R. dneska sejdeme a já v intimní chvilce vyklouznu ze župánku, abych jej ohromila sexy oblečkem. Potažmo tím obsahem. Zatím to ovšem vypadalo jako nacvičování na dětský karneval.

Prodavačka kolem mě kmitala jako fretka, snášela nepřeberné množství krajkového prádla, ujišťovala, že je to rozhodně kvalitní materiál, který něco vydrží, přičemž se mi celou dobu skoro až závistivě dívala na dekolt, kterým jsem jí před očima bujně pohazovala. Já jsem ale její nadšení nesdílela. Z této podprsenky mi to teklo vrchem, z druhé spodem, třetí byla těsná celá. Snad až dvacátý pokus padnul. Podprsenka Kamila dokázala vykouzlit nečekané. Ze slečny kozaté obecné byla rázem slečinka vnadná, až rajcovní. Spokojeně jsem si prohlídla svůj arzenál ze všech stran, zálibně přimhouřila očko. Pan R. bude šílet. Omyl. Šílela jsem já, když na mě prodavačka vítězoslavně vybafla cenu tady toho zázraku. Zatočila se mi hlava, až jsem se musela zachytit pultíku, ale nakonec jsem ještě ráda vyplajzla těch osmnáct set korun za kousek krajky v naději, že tak jak ji rychle obleču, tak zase střelhbitě půjde večer dolů. Ještě jsem to vzala přes vinotéku, neb pan R. hoví červenému vínu.

Celá natěšená jsem dorazila s nákupem domů. Nejprve jsem si ďobla nějakou tu svačinku na posilněnou. To znamená celý hermelín, dva rohlíky, čtyřicet deka šunky výběrové, belgické pralinky neznámé gramáže, protože ta bonboniéra byla už načatá, takže by stejně nemělo význam se pídit, kolik toho vlastně bylo. Zapito mátovým čajem. Muy bien. Nezbývá než se vrhnout na celkové omlazení organismu za účelem kvalitně stráveného večera s alfa samcem. Což spočívá v tom, že je nutno odchlupit veškeré možné tělesné oudy, provonět i ta zákoutí ženského těla, kam se už dlouho žádný údržbář nepodíval, ba právě ani netušil, že taková místa ještě vůbec existují.

A tady si dovolím podotknout, kolik neplechy dokáže způsobit tupá žiletka. Obě kolena vypadala, jako kdybych svištěla šedesátikilometrovou rychlostí švýcarským průsmykem na silničním kole a zapomněli mi říct, že nemám seřízené brzdy. No, ono i ty zkrvavené papírky na koleni můžou při troše fantazie vypadat roztomile. Jakmile jsem byla u konce se zdlouhavým procesem zbavování se letitého ochlupení, jehož množství bylo tak extrémní, až jsem skoro zalitovala, že jsem si nenechala přistavit před dům kontejner, jala jsem se upravit neposlušné kadeře. Ne vždy je žehlička na vlasy nejlepší volba. Zvláště, když žehlíte jednou rukou, ve druhé drtíte mobil, do něhož zuřivě ťukáte zprávu o zkrášlovacím procesu best of kámošce. Snadno se pak člověk zapomene a vzápětí kus lokny upálí. Ještě že mám tak husté vlasy. Blbý chytrý telefon! Když vlasy, končetiny i slečna fifinka doznaly nevídané proměny, přišel pravý čas na samoopalovací krém. Intenzita opálení střední. V návodu psali něco o pílingu, ale kdo by se tím zaobíral. Hlavně zase na tubě s pílingem psali „nepoužívat po depilaci“. Takže v cajku. Natřela jsem se celá od vrchu až dolů hutným krémem, vzala jsem to raději dvakrát, aby efekt snědé pokožky byl ještě výraznější. Jen na zádech se mi vytvořila, nevím proč, ošklivá mapa. Nevadí, když tak ztlumím světlo, abych s tou mapou nevypadala jako chodicí globus.

Večer se blížil, smluvená doba randíčková již již klepala na dveře. Honem jsem vklouzla, teda spíš se vecpala, do sexy prádélka, přehodila přes sebe jen ležérně saténový župánek o rozloze dva hektary a ulehla ve vyzývavé poloze na gauč. Víno připraveno. Svíčky hoří. Já doutnám.

Náhlé zvonění přerušilo moje rozjímaní. Posledním pohledem jsem rychle vše překontrolovala, laškovně odhalila kousek krajky a již jsem se hrnula za zdrojem zvuku. Dveře jsem otevřela s úsměvem americké celebrity. Čekala jsem pana R. v obepnutých džínách a sportovním tričku, které dává vyniknout jeho bicepsům, avšak za dveřmi stál úplně jiný exemplář. O nic míň impozantní, ale ne ten, kterého jsem čekala.

„Dobrý večer. Robert nemůže přijít, posílá mě, abych Vám vyřídil, že zůstal u svého přítele na víkend v Podkrkonoší. Nahrávají nové album. Tady Vám posílá jako omluvu...“ Mladík mi cpe kytici růží a další belgické pralinky. Zklamaně jsem si převzala podávané milodary.

Sedla jsem odevzdaně na gauč, čichla znechuceně ke kytce, načala pralinky, nalila si víno. V televizní obrazovce se odrážely moje krajkované návnady. Tak pan hudebník Robert je na chlapy.

Vyměnil dudy za triangl. Bídák.