Druhé skandinávské okénko otevírám dnes nikoliv zlehka, nýbrž zhurta, neboť tohtodenní počasí bylo teplučké jak babiččin vlňáček a zadařilo se tudíž pochodit nemálo atrakcí. Vstup, dychtivý turisto.
Nemohla bych ani přijet do Stockholmu a nevidět svůj skandinávský svatostánek. Ano. Ikea. Přímo ta největší evropská. Proběhla jsem dvakrát, abych náhodou na něco nezapomněla, načerpala jsem mrtě inspirace, načež spokojena s klidem v duši opustila jsem rozlehlý areál. Zde jen pár snímečků, aby byla fotogalerie úplná.
Jelikož přálo nejen počasí, ale i celková nálada turistky, hopsalo se kolem radnice, kde bylo k zachycení mnoho zajímavých míst, dokonce i osob, ale pan rybář, jehož jsem měla v hledáčku, nechytil za hodinu na twistera ani čudličku, nesouhlasil tedy s publikováním jakékoli fotografie vzhledem k rozmrzelenému výrazu. Proto tedy bez rybáře. Jen holá architektura.
S optimismem a dvěma banány v hladovém žaludku pokračovala jsem v krasojízdě. Kam mě nohy nesly. Neb jakmile člověk přišel na nějaké to rozcestí, už se v dálce rýsovala další pamětihodnost, kterou by samozřejmě bylo škoda vynechat.
Pán vedle sedící házel z lavičky plnými hrstmi rackům drobky. Bohužel, tam kde se do trávicí trubky dostává krmivo, lze s velkou pravděpodobností očekávat, že tu a tam z ptačí kloaky opustí lecjaký ten chrstanec tělo opeřencovo... Další fotopokračování by se proto mohlo jmenovat "Ostraň ptačí výkal na veřejném záchodku T Centralen za deset švédských korun ve třech snadných krocích."
Když jsem se dosyta pokochala radnicí i přilehlým okolím z vyhlídky ze Södermalm, dala jsem se zpět na Gamla Stan, kde mi roupíci nedali a ponoukali jet ještě kousek dál. Na Karlaplan a odtud na Djurgarden. V nohách dle slov Matuškových už tisíc mil, ale srdnatě jsem pokračovala dál.
Tímto končím dnešní severské okno, neb to moje okno už si musím jít zavřít, poněvadž mi na ty moje toulavé nohy povážlivě táhne. A já už táhnu taky. Do kanafasu...
Ve třetím díle s vámi opět na shledanou.
