Život je plný nástrah, číhají na nás všude, nevíte, zpoza kterého rožku na vás skočí jako klíště na prokrvený oud. Někdy stačí otevřít lednici, jindy peněženku a už lítáte v průšvihu.
Mým úhlavním nepřítelem (kromě matematiky) je odedávna sladké. Na četných rodinných zabijačkových akcích jsem šla jako najisto po babiččiných domácích koblížkách, zatímco zbytek rodiny se lačně pásl na flákotě a všech těch flajš produktech. Na většině fotek z dětství mám buď rozbitý nos nebo notně políčenou dětsky roztomilou huběnku od nugety arašídové, která, a nerada to říkám, byla tehdá uplně jiná ves, než jaká se prodává dneska. Ale i tak neváhám a jednou do roka zakoupím, abych pak o samotě zaryla do velké piksle polévkovou lžíci, která po několika málo hrábnutích dře o dno. Pravda, nejsem už tak neohrabaně zakydaná kolem celé dutiny ústní, ale i tak se někdy podaří a v nestřežené chvilce máznu vedle. Zpravidla dvě noci pak hledím do stropu, jednak mě trápí výčitky, jednak žlučníkový záchvat. Ale i ty už jsou nějaké slabší, zřejmě to je dáno tím, že výrobce šulí, jak se dá a následky poživačných útoků na regály s matlavou laskominou nejsou už tak drastické, ni projímavé.
Podzimní počasí a nedostatek slunečního svitu těmto mým chutím skvěle nahrává. Namítnete možná, že si mám raději rozsvítit nebo zažnout svíci, kterých mám doma z mého oblíbeného skandinávského kolosu nepočítaně, skoro by až jeden řekl, že jsem velmi dobře připravena na kolaps elektrických podniků. Pravda, ale víte, jak dobře se u té svíčky nakonec ta nugeta mlsá? Nikdo vás u toho tolik nevidí, tudíž hřešit pod rouškou tmy je ještě lepší.
Jakmile se ovšem nezvladatelná vášeň pro cukr a tuk přehoupne povážlivě přes únosnou mez, kdy ručička na váze sebou mrská podobna čudle v potůčku, vaše oči se protáčí jako elektroměr v období plného rozjezdu černých palíren, řeknete si dost. Byť v počtech slabá, dokážu si sesumírovat, dokonce i představit, jak vypadá pět kilo sádla, které tahá maminka z řeznictví za účelem výroby křupavých škvarků. Pohled nijak vábný. Hodím nenávistně okem na to, co kdysi býval nenugetový pupíček. I vyhlašuji mu válku. Doma odstraním veškerá sladidla i jiné pochutiny, které by mohly svým zjevem, chutí, vůní, potažmo složením bránit odbourání tuku. Vytáhnu zpod postele nezbytná mučidla sportovního charakteru. A ode dneška! Fakt!
V práci s těžkým srdcem lehkým pohybem vyhodím sklenici s kakaovou nátěrkou do koše, abych zamezila pokušení. Všechna lákadla odstraněna, odtučňovák může vesele začít.
Za deset minut dokvačí rozesmátý dealer, jako pozornost podává belgické plody moře.
A do pr…
Takže od zítřka?
