Jedna dentistická

Znám jen málo masochistů, kteří by do zubní ordinace vesele a nedočkavě poskakovali jako mladé kůzlátko. Moje úplně první zubařka byla taková z gruntu veselá ženská. Familiérně oslovovala malé pacienty Pipko, v její ordinaci vždy

voněla cigareta značky Sparta a v poličce nesměla chybět lahvinka tvrdé lihoviny. Při následném otevření dutiny ústní sadistka nad pacientem zapipkovala a omamným dechem umrtvila nebožáka i bez injekce. Při takových návštěvách pak člověku nejen že posílí nervstvo, ale z úporného stahování půlek i svaly hýžďové. Další můj dentista v pořadí byl naštěstí málomluvný. Naštěstí. Neb pokaždé, když jsem vkročila do jeho věhlasné ordinace, mohla jsem se spolehnout na jediné. Že si večer předtím dal topinku s česnekem. Zato doktorka Iva byla žínka téměř éterická, sotva půl metráčku. Ovšem páčila stoličky s takovou vehemencí, až jsem se vždycky bála, že si v prapodivné poloze vykloubí rameno. Po sedm let jsem já ani můj chrup do zubařské ordinace nepáchli. To byla pravda ale jen do minulého týdne.

Zoubek vpravo nahoře začal nepříjemně pobolívat. Když však utrpení dostoupilo vrcholu, jala jsem se vyhledat nejbližší specializovanou sado-maso provozovnu. Naštěstí jsem nemusela chodit nijak daleko. Obrýlená sestra na recepci byla takové tělesné konstituce, že bych si od ní nenechala vypálit ani škaredou bradavici. Zaskřehotala, ke kterému zubaři že chci teda jít. Nevěda, který je lepší, zvolila jsem toho, který mi neasocioval žádné trauma v naději, že na něj bude mnohem příjemnější pohled. „Posaďte se, pan doktor si vás zavolá.“ Usedla jsem s trpitelským výrazem na židli nejdále od dveří. Ty se v mžiku otevřely a vyšel ON. Automaticky mi najel úsměv číslo sedm. Pro neznalé – to je ten, kdy nemít uši, rozpůlí se vám květák na dvě hemisféry. Jako hypnotizovaná upadla jsem do zubařského křesla. Dentista Víťa mi začal modrýma očima zkoumat zub za zubem, švitořil a vyptával se, ale já už stejně nevím, na co. Dobrovolně jsem se mladíkovi přiznala i k tomu, že jsem sedm let svůj chrup neukazovala nikomu jinému, než publiku Moravského divadla, kam chodím pravidelně na všecky komedie. „No jo. Máme tady kazík.“ Jupííí. Začal mě něžně opíchávat. Stačily dvě injekce a byla jsem hotová. Vrtačkou pracoval obratně, za půl hodinky bylo vymalováno. „Vypláchněte si. Jen si pak ještě přihopsejte obrousit trochu tu plombu, kdyby vám vadila na skus.“ Přihopsám, i kdyby nevadila. Ještě trocha zdvořilé konverzace, která mi s umrtvenou půlkou huby dělala maličko problém, ale i tak jsem se dozvěděla, jaký je rozdíl mezi MUDr. a MDDr., jak správně používat mezizubní kartáček, a že pan doktor letos slaví třicítku. Upřímně, nečekala jsem, že doby, kdy ošetřující lékař bude mladší než já, přijdou tak brzo. „Na další preventivku se objednejte za půl roku.“ Až?

Myslím, že od zítřka si přestávám čistit zuby…