Dovolenka s Donaldem (Letní povídka)

Každý rok se těším na dovolenku jako kuře na flus. Škudlím každou kačku, abych si pak mohla dopřát. Zakoupit nějaký ten suvenýr, sednout v restauraci na kvalitní krmivo z domorodých zdrojů.

Nemuset se pořád ohlížet, jestli tady ten šátek či tílko nestojí ranec. Nejinak tomu bylo i letos.

Horečnaté přípravy vrcholily, kufr nestačil pojmout všechny svršky i spodky, natáčky jsem musela oželet a nechat doma v šupleti. Halt nebudu samá vlnka, no. Kamarádka Irena už měla tři dny sbaleno, seděla střídavě u internetu, kde sledovala předpovědi počasí a nakukovala na aktuální směnný kurz, a na záchodě, neb byla přesně ten vysírací typ, který trpí cestovní horečkou. Neustále mě bombardovala telefonáty a esemeskami, jestli beru fén nebo se budeme spoléhat na to, že jej najdeme na hotelovém pokoji.

Když nastal den D, sedly jsme na bus na letiště a cestou ještě kontrolovaly, zda máme vše.

„Vzalas náplasti?“

„Na co náplasti???“

„Jedu v nových botách. Takže určitě budu mít puchýře.“ Irenka ukázala na supr lodičky, ve kterých bych se já, vyznavačka trekové obuvi, zabila hned na druhém kroku. Obrátila jsem oči v sloup a odvětila, že lékárnu tam snad budou mít a když bude potřeba, náplasti seženem.

Na letišti vše proběhlo hladce. Do bulharského letoviska jsme dorazily s veškerou parádou, málem ztratily po cestě do hotelu kufr, ale to byl jen drobný zádrhel. Irenka hned ozkoušela, jaké máme na pokoji záchody, pohaněla nekvalitní toaletní papír a zabrblala, že teda v Maroku měli loni voňavější mýdla. „Nejedem sem čuchat mýdlo. Jedeme relaxovat.“ „No jak kdo. Já teda sem jedu hlavně užít srandu. Nachytat bronz, aby ti tutanové v kanclu mohli závidět a taky klofnout nějakého kořena.“ Irenčina oblíbená zábava. Nepamatuju jedinou dovolenou, kde by se jí nepodařilo zmíněného kořena fakt dostat. Většinou už druhý den kolem ní poletoval nějaký plejboj, neb to byla děsná koketa, na kterou letěli chlapi jako vosa na bonbon.

Hodila na sebe pidi plavky, podprsenku utáhla tak, že měla prsa málem pod bradou a s ručníkem u pasu hopsala ku bazénu. A netrvalo dlouho, už se kolem ní točil první adept. Na můj vkus nic moc, ale buchta jako já si nemůže moc vybírat. Irena ho samozřejmě odbyla a vyčkávala na lepší kus. Já jsem si mezitím oblékla svoje tak trochu předpotopní plavky, vzala detektivku i osušku pod klepeto a šla jsem se vyvalit vedle ní. Sluníčko příjemně hřálo, Irenka mlela pantem a já se začetla do knížky. Zrovna tam vraždili starou dámu zahradními nůžkami.

Dny nám ubíhaly, chodily jsme se slunit, já se sem tam trhla a šla si po svých, navštívila jsem místní tržiště s nepřeberným množstvím turistických upomínek, suvenýrů, škeblí, nepotřebných i kýčovitých blbostí, něco jsem pokoupila na památku. Irenka mezitím ladnými pohyby svých tělesných údů lákala nebohé samce do svých tenat. Až se jí čtvrtý den podařil vážně překvapivý majstrštyk. Ukořistila docela pohledného příslušníka opačného pohlaví, který asi vysloveně čekal, až bude lapen. Dělal cukrbliky, Irenka zase naoko drahoty, slovo dalo slovo, a že si prý večer vyjdou k moři na procházku. Od té chvíle byla samý smích, spokojeně hýkala, bájila o tom, jaký to je elegán. Blaaa blaaa.

Večer se hodila do gala. Oblékla se tak, že vypadala jako reklama na nejprofláknutější noční klub, rtěnkou si obkroužila pusu, načechrala vlasy a ještě povytáhla už tak dost krátké šaty. Jen jsem na ni jedním okem mrkla, jestli to myslí vážně. „Ty, Irenko, já ti do toho nechci kecat, ale neměla by sis vzít něco…víš…jako něco míň vyzývavého?“ Světácky mávla rukou a vyrazila za idolem. Čekal dole v hale.

Já si zatím otevřela rozečtenou detektivku. Když začínal mít příběh spád, rozrazily se dveře a vlítla nasupená Irenka. Podívala jsem se překvapeně na hodinky. „To jdeš nějak brzo.“ Bohyně pomsty začala rozhazovat rukama a vášnivě gestikulovala. „Ten blbec. To je fakt vrchol!!!“ Chvíli trvalo, než se trochu uklidnila. Sedla na postel, dlouze se nadechla. „Tos nezažila. Tak jdeme na večeři, jo. Objednám si to nejdražší z celého jídeláku. K pití pravé šampáňo. A když dojde na placení, tak hádej, kdo to zacáloval?? No jaaaa. Blbka. Protože on zrovna u sebe neměl peněženku!!! Takže si už nekoupím ani prd. Protože už nemám ani kačku. Dacanl!!!“ Chápala jsem její rozhořčení, bylo mi jí líto. „A jinak? Užila sis to?“ Podívala se na mě zkroušeně. Ale jo. Líbá báječně. Furt mě držel za ruku. Ještě chvilku okouněla na posteli, pak šla smýt veškerou tu parádu a zalehla do peřin.

Jaké však čekalo nás obě ráno překvapení. Kolem osmé mě vzbudil žalostný výkřik z koupelny. Proboha, co se děje? Vylezla Irenka, která vypadala jako kačer Donald. Rty oteklé, popraskané, odulé jako africká černoška. Tak takový opar jsem ještě neviděla. „Pvofim tě, nemáf nějakou maftišku??“ Ptala se se slzami v očích. Bohužel. Na opary netrpím. Lékárna měla zavřeno, byla neděle. A tak nezbývalo nic jiného, než poslední dva dny dovolené strávit na pokoji.

Když jsme se vracely z letiště domů, stále ještě nakvašená Irenka cupitala v nových lodičkách vedle mě a na mladíka, který by se jí za jiných okolností strašně líbil a kterému při pohledu na její oteklé rty zamrzl úsměv, zasyčela jen: Blbefku, fo fumíf!

Já nevím jak Irenka, ale já si tu dovolenku užila. Fakt. Děfně.