Poštěstilo se nám, že žijeme na samotě u lesa. Přírody si užíváme i přes týden, protože s mužem oba pracujeme z domova. Vyžaduje to ale být online, což je v určitých lokalitách problém, i když mapa pokrytí se ementálu už nepodobá.
Od počátku našeho vztahu jsme měli s mužem jasno, že chceme žít na venkově. Nahrával tomu i fakt, že jsme ideální místo nemuseli hledat. Moje rodina totiž už po několik generací vlastní mlýn, který skýtal volné prostory. Slovo dalo slovo a začali jsme s vyklízením a přípravou stavby, nedlouho poté následoval definitivní přesun z Prahy na stavební bojiště. Naštěstí zde bylo díky části rodiny, která zde bydlí nastálo, solidní zázemí – teplo, postel i domácí strava. Nicméně kromě těchto základních věcí jsme potřebovali i dobré připojení na internet, protože kromě stavění jsme museli také pracovat a vydělávat peníze.
Před naší internetovou odyseou bych si nikdy nebyla pomyslela, jak náročný běh na dlouhou trať to bude. Firmy poskytující připojení se předbíhají v tom, co a jak výhodně a spolehlivě vám mohou nabídnout. Ovšem skoro vždycky je v tom nějaký háček. A co teprve tehdy, pokud se nacházíte na samotě uprostřed křivoklátských lesů, telefonní vedení vaším barákem končí a vysílače mobilních signálů nejsou sto dopravit k vám skrze členitou krajinu signál jinak, než chabým odrazem.
Nejprve jsme začali chytat internetového zajíce prostřednictvím připojení po telefonním drátu. Za dva roky jsme však "spotřebovali" asi šest modemů. Pokud přístroj nezničilo přepětí v síti způsobené častými bouřkami, tak odešel jiným nepřirozeným způsobem. Technici servisní firmy operátora trefili k nám na samotu už i poslepu. Nepomohlo nic, ani přepěťové pojistky instalované přímo ve vstupní krabičce na objektu. Stal se ze mě téměř odborník na slaboproud, ale výsledky nebyly přes mé nasazení nikterak ohromující. Když internet náhodou šel, byla jeho pomalost naprosto zdrcující. Testy rychlosti nebyly téměř schopny žádnou zaznamenat. Odesílání e-mailů či načítání příloh bylo testem trpělivosti. Bylo jasné, že pokud chceme naší rodinné firmě vybudovat webové stránky, není tento stav udržitelný.
Poptali jsme proto mobilního operátora. Už jen dostat sem jejich technika byla anabáze. Když konečně přijel a podařilo se mu jeho „urostlé“ tělo prosoukat naším výlezem na střechu, po půl druhé hodině udýchaný, hladový a skleslý prohlásil, že u nás si jejich technika bohužel neporadí.
Naštěstí jsme v naší internetové depresi narazili na pohodového ajťáka, který si usmyslel nás datového zoufalství jednou pro vždy zbavit. Později se mi svěřil, že si nebyl jistý, zda to v našich podmínkách zvládne. Přivezl pár čínských krabiček, několik antén, metry kabelů a notnou dávku entuziazmu člověka, který rád čelí výzvám. Lezl dva dny po střechách, proměřoval kde se co dalo. Nakonec jakýs takýs signál mobilní sítě pochytil a následně absolvoval maraton instalace prostupů a drátů a tak dále. Konečně svedl kýžený zlatý on-line zdroj do modemu.
A tehdy nastal další kámen úrazu, trvající asi rok a půl. V té době nejmenovaný mobilní operátor (jediný, jehož signál k nám náhodou pronikal) nabízel pro tento bezdrátový typ připojení pouze datově omezené balíčky. První dva měsíce byla spotřeba dat celkem stabilní, ale pak se začaly dít poněkud paranormální jevy. Pojednou se data během několika mála dnů zcela vyčerpala, přestože předchozí měsíc s rezervou postačovala. Situace se navíc stále zhoršovala a intervaly dokupování dodatečných balíčků dat se zkracovaly. Učinili jsme různá opatření, monitorovali odběr dat, snažili se získat vysvětlení od operátora. Nic nebylo platné, neviditelné vlnění si s námi dělalo, co chtělo. Na začátku nás internet vyšel měsíčně na šest stovek, později už téměř každý měsíc na dvojnásobek, přičemž naše aktivita na síti byla pořád víceméně stejná. Do dnešních dnů jsme nepřišli na to, čím byly tyto výkyvy způsobeny.
Operátor nakonec, nejspíš díky tlaku konkurence, nabídl bezdrátové připojení bez datového limitu, na které jsme přešli. Nechci to zakřiknout, ale od té doby jsme už několik let víceméně internetově stabilní. A jak to tak bývá, nejspíš nás už tlačí dobré bydlo, a tak si momentálně vymýšlíme opatření, jak všudypřítomné wi-fi uniknout či ještě lépe, ji vůbec nepotřebovat. Prozatím se s ní loučíme alespoň na noc.
