Musím se smát, když si někdo stěžuje, že do tohohle auta si nesedne, že je jich tam už moc. Už čtyři.
Přála bych těmto lidem, aby si zajeli třeba do Guineji. Když řeknu: „Jezdíme všude taxíkem“, zní to tak luxusně. Realita je ale trochu jiná. Sice jedete taxíkem, ale spolu s vámi dalších pět lidí a řidič. Pokud vás není v autě sedm, rychlou cestu si moc neužijete, protože řidič se bude za každou cenu snažit taxík naplnit. Takže bude přijíždět ke kraji silnice a ptát se lidí, zda někam nechtějí svézt. Když už se konečně auto naplní, tak se začnete bát, abyste nevypadli, takže se musíte objímat se zcela cizími lidmi – asi proto jsou si tam lidé tak blízcí.:o) Další věc kterou budete určitě sledovat je stav auta a budete celou cestu doufat, že se to auto nerozpadne či se nestane něco horšího.
Jednou v noci jsme se vraceli od známých domů. Hledali jsme tedy taxíka, který by nás odvezl zpátky do bytu. Když už jsme našli jeden prázdný, zjistili jsme, že je až moc prázdný. Taxík byl sice otevřen, ale chyběl v něm řidič. Asi po pěti minutách ho někdo zavolal. Řidič nalil do auta benzín a s námahou jsme se rozjeli. Auto sice bylo s rozbitými okny, s tyčí místo řadící páky, tachometr nefungoval, sedačky byly potrhány, ale na to jsme byli zvyklí. Když ale začalo auto vydávat zvláštní zvuky, objevil se kouř, tak už jsme to nepovažovali za zas tak normální. Rychle jsme si všichni vystoupili, zaplatili a byli rádi, že jsme vystoupili dřív, než mohlo být třeba pozdě.
A pak ať mi někdo říká něco o tom, jak je pohodlné cestovat taxíkem.:o)
