Po týdnu ve Freetownu se přesouváme do Kabaly - severovýchod Sierra Leone. Přesto, že se budou brzy v zemi konat prezidentské volby, je zde klid. Moje překvapení, když zjišťuju, že mé největší obavy způsobí krysa.
Bydlím v malém domečku - takový bungalov - jedna místnost a koupelna. Elektrika funguje jen pár hodin odpoledne a voda, pokud teče, je studená. Kdo by se ale bránil studené vodě v tomhle vedru.
Prohlížím si pokoj a postel. Nic více v místnosti není až na starý stůl pod oknem a židli. V oknech je moskytiéra a je tu krásný výhled do okolí. V moskytiéře je malý otvor, tak ho radši aspoň provizorně zalepuju izolepou, aby mi tam v noci nelétaly komáři, ale jinak na místní poměry luxus.
Jak v té moskytiéře vznikla ta díra se však brzy dozvídám. Poprvé mě navštívila druhou noc. Nejdříve, když jsem slyšela ty zvuky, tak jsem si říkala, že mám asi v pokoji nějakou ještěrku, která se mi procházela po igelitkách či jen fouká vítr a pokusila jsem se znovu usnout.
Další den jsem vystěhovala všechen nábytek a nic nenašla. Izolepa vypadala, že se odlepila, tak jsem ji znovu přelepila, schovala igelitky do kufru a přemlouvala se, že se mi to zdálo. V noci byl klid.
Den poté se návštěva vrátila. Znovu slyším zvuky. Tentokrát jsem připravená a mám vedle sebe baterku. Tu sice s nadějí, že tam nic nebude obracím ke stolu, ale bohužel tomu není tak. Krysa stojí u nohy stolu a dívá se na mě. Je půl páté ráno. Už neusnu. Nejen představa krysy procházející se mi po obličeji, ale i horečka lassa, kterou krysa právě v této oblasti přenáší, mě nenechá spát.
Snažím se číst, aby mi doba, než začne svítat, co nejrychleji utekla. Ráno zas opakuji svůj rituál s vynášením nábytku. Místní se mi smějí a říkají, že si mě asi oblíbila a tak chodí na návštěvu. Snažím se jim vysvětlit, že mě takové návštěvy úplně nevyhovují a znovu kontroluji každý kout. Zase nic.
Do země jsem přijela s tím, že existují určitě rizika, ale že moje největší obavy vzbudí právě krysa, mě určitě nenapadlo.
