"Klaus některými svými názory a postoji nepochybně Česku škodí. Svoji zemi poškozuje zejména tím, že zcela zbytečně vyvolává v podobě často laciných provokací mezinárodní kontroverze," píše Pehe ve své nejnovější knize. Ta nese název Portrét politika ve dvaceti obrazech. Pokud byste čekali, že se bude jednat o portrét Václava Klause, budete na omylu. Je to portrét samotného autora i úrovně politologie u nás.
Už nad prvními stránkami jsem měla intenzivní déjà vu z prezidentské kampaně roku 2008. Tehdy se protikandidát Jan Švejnar pasoval do role přívětivého a nekontroverzního muže, který se nemá zapotřebí vymezovat k osobě Václava Klause, a který je připraven nastolit svá vlastní témata. Aby se záhy jeho kampaň stala synonymem agresivního ataku na cokoli, co Václav Klaus udělal, řekl či komentoval a aby svá témata byl schopen formulovat pouze jako protiteze k tématům Václava Klause. Velmi podobné je to i v Peheho případě. Z každé stránky jeho knihy čiší upřímná snaha prostřednictvím osoby Václava Klause zvěstovat veřejnosti své vlastní pravdy.
Kniha je však především žalostnou zprávou o stavu společenských věd u nás. Pokud autor, který zastává řadu významných akademických pozic, nazve svoji práci „kritickou analýzou politického vývoje prezidenta Václava Klause od roku 1990 až do současnosti“, a nemá ani potřebu uvést z jakých konkrétních zdrojů, rozhovorů nebo citací vychází, je mi smutno. Odkaz na zdroj najdete pouze u šesti z jednadvaceti kapitol, vesměs volební výsledky z ČSÚ.
U „politologa“ Peheho absentuje jakákoli odpovědnost ke vzdělání a vědění. Povrchní subjektivní názor se díky akademickému titulu povýšil na odborný. Na kolbišti ideových i odborných názorů mu pak stačí k obhajobě svých postojů jen urazit a potupit. Styl v průřezu dějin zůstává. Pouze se mění obsah urážek. U Václava Klause jsme začínali termíny jako arogantní, ješitný, nesnášenlivý či populistický, se vstupem do Evropské unie se přidávaly termíny jako extrémistický, nacionalistický, provokativní (pochopitelně lacině), izolovaný či směšný. Aktuálně se zavádí termín škodlivý či spíše škodivý. Jak je definováno slovo „škodí“ v souvislosti s postavou Václava Klause se nedozvíme. Mohu jen abstrahovat, že zřejmě „škodí“ evropským socialistům a globálním environmentalistům, ale to je zase spíše pochvala, neboť předpokládám, že je to pana prezidenta hlavní cíl.
Soudím, že především z okruhu osob názorově blízkých panu Pehemu, se rekrutují zastánci socialistického termínu vědomostní ekonomika. A je příznačné, že ti samí jsou vzdělání největší překážkou. Leonardo da Vinci už v patnáctém století poměrně trefně Pehy okomentoval: „Dobrá díla jsou plodem dobrého charakteru a protože je chvályhodnější příčina než následek, chval více dobrý charakter bez vzdělání než vzdělance bez charakteru.“
