Nevím to sice z vlastní zkušenosti, ale předpokládám, že s ohledem na věk pana ministra, nebyl na základní škole se sexuální výchovou konfrontován a je v tomto ohledu tedy „nedovzdělán”. To je logický závěr z jeho postoje k „metodické příručce sexuální výchovy ve škole“, která odstartovala vášnivý spor mezi rodiči a ministerstvem.
Z rozhovoru v sobotních Lidových novinách jsem vyrozuměla, že nový pan ministr není bigotní ani prudérní, a tak mi jistě tento eroticky působící nadpis odpustí či dokonce jej přivítá. Vlastně jsem ani o jeho postoji k nové metodické příručce pro učitele „Jak vést děti k sexuální výchově” nechtěla psát. Původně bylo mým plánem si odtud vypůjčit jen nápad s kondomem do nadpisu. Pak jsem si však neprozřetelně stáhla pdf celé inkriminované příručky. Pokud se domníváte, že vypovídá něco o sexuální výchově, jste na velkém omylu. Je to především smutná výpověď o úrovni našeho školství, respektive o těch, kteří mají naše školství tzv. „na práci“.
Významem vzdělání a podporou vzdělanostní ekonomiky (asi jen evropští politici tuší, co tento výraz znamená) se dnes zaštiťuje každý politik. A všichni se předbíhají v demonstraci své úcty k učitelskému povolání i nápadech, jak zvýšit prestiž učitelů ve společnosti. Nový ministr školství v již zmíněném rozhovoru pro Lidové noviny (31.7.2010, str 11) například říká „Učitel je stejně důležitý jako lékař a kněz“. Ovšem je typické, že ve chvíli, kdy se má tento respekt prokázat v činech, je vše poněkud jinak.
Podle mého názoru se respekt nejlépe projevuje zvýšením svobody v rozhodování. Takovým projevem by bylo například posílení autonomie ředitelů škol, snížení byrokratické zátěže a rozpracování koncepce ministerstva školství jako minimalistické servisní „organizace“ pro potřeby učitelského sboru a rodičů.
Smutnou realitou však je, že pan ministr ještě ani neusedl do ministerského křesla a již nás seznámil se svým plánem zavést gigantický byrokratický projekt „smlouvy mezi rodiči a školou“. Neumím si totiž představit, že v podmínkách našeho školského systému, se cokoliv, co se nazve smlouvou, nestane okamžitě rukojmí úředníků.
Druhé téma, které panu ministrovi dalo příležitost demonstrovat jeho vztah k učitelům, je v úvodu článku zmíněná „metodická příručka sexuální výchovy na školách“. Sexuální výchova se přitom učí na školách dlouhodobě, ale většinou si o náplni rozhodovaly jednotlivé školy samy. Úředníci dospěli z nějakého důvodu (motivem se asi stala nějaká atraktivní dotace z EU fondů?) k přesvědčení, že je nutný v této věci jejich odborný zásah a tak vznikl „metodický“ materiál, který vzbudil obrovské vášně u rodičů i církve. A reakce pana ministra? Cituji opět z rozhovoru pro Lidové noviny…“Mě teď čeká jednání se skupinou rodičů, kteří si na sexuální výchovu stěžují. To je bigotní a trošku mimo mísu, ale mě na nich fascinuje, jak vážně berou odpovědnost za své děti“.
Pokud pana ministra „fascinuje zájem rodičů o své děti“, předpokládám, že ho jistě „fascinuje i zájem učitelů o svoji profesi“ a „zájem ředitelů na úrovni školy“. A pokud považuje za podporu učitelů fakt, že podpoří úředníky ministerstva v jejich svatém boji za nečitelnou, nemetodickou, byrokratickou a hloupou příručku, pak nezbývá než parafrázovat citát Marka Twaina: „Nedopusťme, aby „ministerstvo školství“ stálo v cestě vzdělání.“
Proto doporučuji rodičům, aby svojí petici zaměřili proti úředníkům z ministerstva školství, kteří jsou schopni vyprodukovat tak otřesný materiál. Protože to je pro budoucnost jejich dětí mnohem podstatnější, než zda přivítá učitel své žáky s nataženým kondomem na ruce!
