Tak jsem uvažovala, kdyby mě nominovali na ministryni dopravy, co bych asi udělala jako úplně první věc. A nemám teď na mysli nic úředního, zkrátka co bych asi řekla doma, nad čím bych začala přemýšlet. A nemůžu si pomoct, napadaly mě jen úplně normální věci. Například bych hned všechny blízké vyprudila, aby si ověřili, že nemají žádné nezaplacené pokuty za parkování. A asi bych taky běžela zkontrolovat do auta v jakém stavu je lékárnička a povinná výbava.
Netuším, proč to tak nejde u nového ministra dopravy. Navíc ministra ze strany, která se tak vehementně stavěla proti „politickým dinosaurům“ vyznačujícím se právě tím, že úplně pekli na ty normální lidské věci. Zkrátka když si sednu jako nový ministr dopravy do auta, tak přece nemůžu mít na autě nalepenou, po domácku vyrobenou, papírovou značku a nerozsvícená světla. Výmluvy typy: "Maserati zkrátka není auto na české silnice. Zvlášť když s ním musíte vjet třeba na polní cestu" problém nijak nezmenšují, spíš naopak. Z úst novopečeného ministra dopravy bych čekala jiné vysvětlení (nejlépe přijetí osobní odpovědnosti za chybu), než svést vše na neutěšený stav českých silnic. Ostatně, to nás asi nikoho nepřekvapil. Pan Bárta se prostě zařadil k našim politickým dinosaurům a stihl to poměrně rychle. Stačil mu na to jediný den.
