Lisabonská smlouva dva roky poté. Procitáme z opojení integrace?

Ve čtvrtek 3. listopadu uplynuly přesně dva roky od našeho podpisu Lisabonské smlouvy, ale zdá se to jako výprava do třetihor. Tehdejší postoj politických a mediálních elit k Lisabonské smlouvě v jejich extrémní formě vystihuje dobový předvolební klip Strany zelených. "Teď už přestává legrace," promlouvá v něm encefalitidou postižený předseda Bursík ke kohoutovi Vaškovi. Přesvědčuje ho k podpisu Lisabonské smlouvy, zatímco další z členů strany brousí sekyru. "Václave, teď už přestává legrace. Teď už poškozuješ nejen Českou republiku, ale celou Evropu. Celá Evropa teď čeká, co uděláš, a ty ignoruješ vůli nejen Poslanecké sněmovny, Senátu, ale i většiny lidí," nesmiřitelně hřímá v klipu Bursík.

Kde je po dvou letech Bursík netuším. Kde je Evropa a měnová unie je poměrně jasné. Jak vyplývá z aktuálního internetového průzkumu společnosti SANEP, začíná to být už jasnější i téměř polovině respondentů (49,7%), kteří by aktuálně hlasovali proti vstupu České republiky do EU.

Jistým „nechtěným“ symbolem druhého výročí podpisu Lisabonské smlouvy byl i rozhovor se Stevem Forbesem, vydavatelem stejnojmenného časopisu, na České televizi, podle kterého názory českého prezidenta zažijí v Evropě renesanci a váha Klausova varování před měnovou unií i jeho strach z centralizovaného byrokratického státu získá ve světě stále vnímavější publikum.

Zdálo by se, že na základě posledního vývoje v Evropě je scénář dalších kroků jasný. Upustit od integrování, centralizování a utužování a naopak rozvolňovat a decentralizovat. Opak je však bohužel pravdou. Lék na řecký dluh bruselští regulátoři vidí v dalším omezení pravomoci národních orgánů členských zemí a rozhodování přenášejí na evropskou úroveň – rádi by zavedli evropské centrální ministerstvo financí nebo centrální evropskou ratingovou agenturu.

„Tvůrce chce ovládnout přírodu. Parazit chce ovládnout člověka“, říká ve slavné obhajobě Howard Roark, hlavní hrdina románu „Zdroj“ Ayn Rand.  Jsou to pouhé dva roky od podpisu Lisabonské smlouvy. Kam vede cesta, na kterou nás vábí parazité, vidíme. Naší jedinou šancí na lepší budoucnost je jít cestou tvůrců.

Ne nezajímavý je vzkaz Forbese v již zmíněném pořadu „Klaus bude hrát obrovskou roli v přeměně Evropy a jeho představy dojdou sluchu.“ Tak snad…