Komise pro cenné papíry a burzu (SEC) obvinila hypoteční banku Countrywide z klamání investorů. Její zakladatel a bývalý šéf Angelo Mozilo byl obviněn mimo jiné z toho, že před investory skrýval rizikové aspekty podnikání banky. Právní zástupci Mozila tento pátek přistoupili na mimosoudním vyrovnání a souhlasili s udělením pokuty 67,5 milionu dolarů, zatím nejvyšší pokuty, jakou kdy americké úřady udělili šéfovi veřejně obchodovatelné firmy. V dubnu nařídil stejný úřad americké bance Goldman Sachs pokutu 550 milionu dolarů. Důvod byl opět obdobný a to klamání klientů s tím, že materiály pro klienty, kteří koupili produkt sestavený z hypoték, neobsahovaly některé důležité informace.
V souvislosti s tak příkladným postojem Komise pro cenné papíry a burzu by mě upřímně zajímalo, v čem je situace v Řecku jiná. Jeho dluhovou krizi odstartovalo zjištění, že řecký statistický úřad zfalšoval údaje o výši schodku HDP, které bylo ještě katastrofálnější, než investoři (vlastníci řeckých dluhopisů) očekávali. V médiích jsme si dokonce mohli přečíst komentáře typu: "V Řecku je obcházení pravidel věcí cti. Pokud se řídíte pravidly, budou o vás říkat, že jste idiot," uvedl například pro Wall Street Journal univerzitní profesor Stavros Katsios.
Dvě identické situace. Zkreslování hospodářských údajů za účelem vlastního profitu. Na jedné straně máme oklamané klienty, kteří stojí proti vedení banky, které na jejich úkor chtělo podvodně zlepšit výsledky hospodaření a tedy i své vlastní bonusy. Na straně druhé máme oklamané investory se státními dluhopisy versus řecká vláda (včetně EU), kterou k falšování údajů (či zamlčování tohoto falšování) vedla touha po znovuzvolení, moci, pohodlném životě na dluh a pochopitelně i vlastním finančním profitu.
Podvod, kterého se dopustily obviněné banky, je politiky vesměs hodnocen jako zavrženíhodný čin provedený „nenasytnými jestřáby z Wall Streetu“. V případě Řecka však titíž vidí vinu v útočných spekulantech a neodpovědných ratingových agenturách. Vysvětlením rozdílného pohledu na téměř identický čin je fakt, že viníky toho řeckého podvodu jsou sami politici. Jejich manipulace s údaji a následné lhaní bylo, na rozdíl od potrestaných bankéřů, přece ve „jménu dobré věci“. A kde není soudce, nebývá ani viník.
