S jistou nadsázkou se dá říct, že hlavní symptom našich stávajících evropských problémů je v prošpikování Evropy cyklistickými stezkami. Cyklostezky za miliardy se v posledním desetiletí staly v Evropě vlajkovou lodí manifestace šťastného a spokojeného života, který nám ostatní na planetě mohou jen tiše závidět.
Tak jako za komunismu politici fárali do dolů s horníky, evropští politici otevírali nové cyklostezky, dětská hřiště a bruslařské dráhy jak na běžícím pásu. Jsou to ostatně pouhé dva roky, co Nicolas Sarkozy poprvé navrhnul měřit blahobyt států s pomocí indexu štěstí. Tradiční měření na základě růstu hrubého domácího produktu se podle něj přežilo a mělo by být nahrazeno ukazateli štěstí, spokojenosti a udržitelnosti růstu. Vše lapidárně shrnul emotivním prohlášením, že svět uvázl v "kultu čísel" a "kultu trhu".
Kde uvízl Sarkozy a s ním celá Evropa dnes velmi dobře víme. Příznačně v kultu čísel a trhu. Částky na pomoc Řecku se nám před očima exponenciálně zvyšují a pan Sarkozy s paní Merkelovou nemluví o ničem jiném než o eurovalu, finanční pomoci a sanaci řeckých dluhů. O měření pocitu štěstí Řeků nebo Němců už překvapivě nepadne ani slovo. Ba co víc, v posledních dnech se zdá, že oba národy jsou docela hodně nešťastní, i když evidentně každý z jiných důvodů. A štěstí Číňanů měřit asi nikdo nechce.
Nemohu se zbavit pocitu, že jediné, co lze po vyslechnutí těchto slov udělat, je zavolat na Sarkozyho a jeho podobným docenta Chocholouška. Ostatně psycholog Klásek ze stejnojmenného filmu říká „Každého čtvrtroku opouští jeden z nich bránu našeho závodu v sanitním voze.” A to by se, na rozdíl od slov Sarkozyho, mělo vytesat na zeď evropského parlamentu.
