Donedávna jsem si myslela, že škola je především vzdělávací instituce. V poslední době se začínám přiklánět k tomu, že výuka už není primární funkce většiny škol. Učitelé na učení nemají čas.
Média dávají svými příspěvky do rukou rodičů skvělou zbraň, jak ještě víc zkomplikovat současnou situaci ve školách. Když byly školy zavřené, bylo to špatně. Když se otevřely, bylo to špatně. Když se v současné chvíli nezavřou s tím, že se budou dodržovat nějaká nastavená opatření, opět je to špatně. A ano, školy jsou v tomto případě oběti systému.
Každé pondělí se škola mění na zdravotnické zařízení. Během první vyučovací hodiny, kdy se měly děti místo toho učit, učitel, ne lékař!, testuje třídu. Kontroluje, zda si 6-7 leté děti správně dávají tyčku do nosu. Pak se modlí, aby ve třídě nebyl nikdo nakažený, jelikož učitel není obalený v neoprenu jako lékaři mezi infekčními pacienty. Má respirátor. Pokud se někomu ukáže pozitivní test, je odveden do karantény, kde ho hlídá opět jiný učitel, ne lékař!. Možná místo toho měl zrovna učit zeměpis na 2. stupni. Smůla. Čeká, až si nakažené dítě vyzvedne rodič. Někdy se během toho dozví, že dítě vykazuje příznaky nemoci třeba už 3 dny, ale rodič ho posílá dál vesele do školy. To, že to mezitím roznese po celé třídě a nakazí i učitele, nevadí. Rodič přece musí do práce. Jeho nebude nikdo omezovat nějakou karanténou.
Vedle toho se mezitím v ředitelně řeší s jiným rodičem, že odmítá nasadit svému dítěti rouškou, jelikož se jedná o porušování lidských práv a svobod. Škola ho musí i přesto pustit do budovy, jelikož nemá právo kontrolovat nošení respirátorů. Rodič si pro jistotu sám roušku také nevezme, ale přivede si s sebou policii, aby ředitele zastrašil. To, že ředitel měl v tu chvíli možná někde také učit, je v podstatě jedno. Nakonec ještě bude muset osobně podat vysvětlení přímo na policejní stanici. Že se celé dopoledne nedostane ke své práci? Nevadí, hlavní je přece právo rodičů.
Kam až jsme se to dostali? Školy dělají, co můžou. A že dodržují nařízení vlády? To je snad v pořádku. Já jako rodič chci, aby moje dítě hlavně chodilo do školy. A že si u toho nasadí roušku? To snad není důvod podávat žalobu na školu či na její vedení. Nevzpomínám si, že by moji rodiče vůbec s touto myšlenkou koketovali, natož to uskutečnili. A určitě mi paní učitelka někdy řekla něco, co se mi nelíbilo a s čím rodiče nesouhlasili. Moje babička chodila do školy za války a pokaždé, když vyhlásili poplach, se schovali do sklepa. Jestli to také tenkrát nebylo protiprávní, takhle nutit dítě být v temném, vlhkém sklepě. Možná na to také škola tenkrát neměla právo. Jenže to nikoho ani nenapadlo.
Když sleduji současnou situaci, asi by stálo za to, začít uvažovat o založení právního oddělení na každé škole, aby učitelé měli vůbec čas ještě učit. Nikdo z nás není Superman, aby zvládal 50 věcí najednou. Ale po učitelích to chceme. Místo toho, abychom jim byli vděční, tak si hledáme jen další a další záminky, jak jim ještě víc zavařit. A jaký je ohlas mediální světa? Jen opět přitopí pod kotlem. A kde mají zastání učitelé?
