Nedá mi to, abych také trošku nereagoval na chystané změny na zdejším serveru. A na změny, ke kterým došlo v době relativně nedávné. A v neposlední řadě na změny, o kterých ještě ani nevím, že nastanou. Ale jak říká klasik: eskonderták (pro rýpaly jazykově vybavené: Es kommt der Tag).
Tak perex bychom měli, můžeme se rozepsat o nedávných změnách.
Všimli jste si, že nedávno proběhly volby? I jak dopadly? Že už to není aktuální? Máte pravdu, nechci psát o volbách, ale o tom, čeho jsem si (nejen) při jejich příležitosti všiml. Přes všechny recenze, kritiky a analýzy jsem nečetl na žádném blogu ani jinde, že připomínají takovou hru, která nás má bavit a zabavit. Jako Big Reality Show. V přímém přenosu, se vstupy, v emočně vypjaté atmosféře, s balíkem peněz pro šťastného výherce. A podobně jako po finále mistrovství světa v čemkoliv se bude oslavovat, titulní strany zaplní fotky a komentáře, lidi se vykecají a pojede se dál. Za pár dnů už bude jedno, kdo dal gól a komu. Protože v tu chvíli se bude řešit další aktuální téma: placení amalgámových plomb. Nebo vlastně tanečky ve vládě. Případně cokoliv dalšího. Volby budou pasé, hlavní je, že stále budeme vedeni stranou. Nebo stranama.
V jediném blogu jsem se dočetl, že ti zvolení se mají podívat po téhle zemi. A řádně ji spravovat. Pro budoucnost a pro všechny. Žádná pravice nebo levice. Hosté nebo domácí. Protože na tom hřišti hrajeme pořád všichni.
V jiných blozích a hlavně diskuzích byli mnozí diskutéři tak zpiti radostí (či žalem), že jsem si připadal jako v hospodě po okresním přeboru. Naši těm vašim natrhli (eufemismus - zakrytá část těla). Etc, etc.
O pár dní později podobné diskuze. O tom, že za komunismu jsme měli nejlepší zdravotnictví, nejlepší (doplňte cokoliv dle vlastního uvážení). A samozřejmě hlasy opačné, že to bylo nejhorší, nebylo nic - klišé o banánech a vložkách, stálo to za (doplňte dle vlastního výběru).
Je těžké diskutovat s fanatiky, odhodlanými se bít za svou půlpravdu. V černo-bíle viděné realitě světa. To člověku skutečně může vzít chuť z blogování i otrávit celý den. Ale vždycky lze diskuzi zakázat.
Nicméně se člověku vtírá myšlenka: "To skutečně mají lidé tak špatnou paměť? " Protože kdo si nepamatuje co už prožil, je nucen si to zopakovat (alespoň takhle nějak to říká klasik). Moje maminka říká, že opakování je matka moudrosti. Tedy asi je třeba dopřát lidem to dobrodiní opakovaného vzdělávání kapitalismem, socialismem či fašismem, aby zde v Česku přibylo moudrých. (A teď tu o perníkové chaloupce, ne?)
Tak jsem se zvolna dostal k té změně na zdejším serveru. Ta exkurze až k volbám měla poukázat na trochu tristní stav společnosti a někdy skutečně zoufalé diskuzní příspěvky. A potřebu řešení. Nechci se opakovat po druhých, ale volba způsobu řešení správci serveru zdá se mi poněkud nešťastná.
Se svým zdůvodňováním se nyní dostávám k další části změn - těm, které teprve nastanou. (Předesílám, že jsem sice trochu paranoik, ale to ještě neznamená, že po mně nejdou.) Tedy poučen z minulosti již nepotřebuji opakování, tu matku moudrosti, když zjišťuji, že se zde (ne jen konkrétně na idnesu) objevuje cenzura. A také si všímám, že občas je třeba číst mezi korektními řádky. Nebo se za informacemi podívat jinam, neboť oficiálně předložená informace mi přijde zkreslená ne-li přímo nevěrohodná. Déjà vu? Kdepak jsem se už s něčím podobným setkal? Ano, někteří si možná ještě vzpomenou. Na dobu, kdy byla právně zakotvena svoboda projevu, ale už ne svoboda i po projevu. A přesto, že slyším, jak říkáte, že je jiná doba, já se ptám: Slyšeli jste už slovo INDECT? Dnešní společnosti nevadí nepřizpůsobiví, ale nepohodlní. Demokracii si rozvracet nedáme. Ani diskuze si rozvracet nedáme. A stav, v němž se nachází dnešní společnost, u mne nevyvolává pocit klidu a bezpečí.
Víte, svoboda internetu je velká věc. Proti jejímu oklešťování je třeba se bránit v samých počátcích, jinak nevíme, kde se to zastaví. Ani fašisti ani komunisti neměli v rukou tak mocné zbraně, jakými jsou expertní systémy. Dnes existují velmi výkonné platformy s hezkými grafickými výstupy (např. v jakých místech či sociálních skupinách je jak vysoký stupeň nebezpečí pro establishment). Lidi si málo uvědomují, že co napíší na Internet, už nikdy nevymaží. Systém je pak detekuje a kdykoli se na ně zaměří. A myslíte si, že v roce 1933 Evropa předpokládala, co za pár let bude následovat? A co si dnes myslíme my? Za pár let mne nějaký musulman (nebo kdokoli jiný) může "konfrontovat". Protože budu nepohodlný. Je pěkné stát si za svým názorem, ale jestli je opakování matkou moudrosti, kdopak asi bude jejím fotrem? Opatrnost? Jinak formulováno zbabělost?
Jedinec zkrátka tahá za ten kratší konec lana a historie se ráda opakuje. A místo aby se ctilo právo na soukromí, jsme nuceni sdělovat osobní informace včetně fotografie, aby nás snáze identifikovali šmírovacími systémy všeho druhu (např. software pro rozpoznávání tváří). Přitom vulgární či urážlivý příspěvek lze smazat, přístup jedince do diskuze zakázat aniž by musel být perlustrován.
A pokud člověku je bráno jeho soukromí, je třeba se tomu účinně bránit např. vytvářením falešných identit (už proto, že když zadáte své jméno do google můžete být překvapeni tím, jak jste "slavní")?
Jména hloupých na všech sloupích. Myslím, že když chcete říct svůj názor a diskutovat s jinými zájemci, netřeba k tomu přikládat své jméno, adresu, foto, curriculum vitae a daňové přiznání.
Nevím, jestli a jak zde budu pokračovat od listopadu. Popravdě mi na tom až tak nezáleží. Ale rád bych věděl, co si myslíte vy o otci moudrosti? Je stejně důležitý jako matka? Ale pozor, na "svobodné" vyjádření máte už jen pár hodin.
