Už je to několik let. Všechno je jinak. Změnila jsi snad všechno, co se dalo. Bydlíš jinde, máš jinou práci, jiného partnera, jiný život. A přece ses dneska ocitla na scestí.
Vážně to chceš vědět?Klára Tenarová
Cítíš se, jako kdybys už dlouhé roky hledala cestu ven z lesa. Odbočila jsi doleva, pak doprava, možná znovu doprava, doleva a pak zase jinak. Z některých cest ses vrátila, aby ses vydala jinam. Stejně ses však pořád držela svého směru. Pořád jsi šla za vidinou světla, směrem ke spokojenosti a lepším zítřkům.
Už je to dlouho, co jdeš a hledáš.
A přece jsi dnes začala pochybovat o tom, zda tvé hledání má vůbec smysl. Dnes ses totiž ocitla takřka ve stejné situaci jako před roky.
Jsi v šoku. Ani nevíš, jestli je horší ta situace jako taková nebo to, že se znovu opakuje. Vždyť ses tolik snažila, abys to už nikdy nemusela zažít.
Spálila jsi mosty a uzavřela minulost.
A stejně ti přítomnost přinesla stejnou situaci jako před lety. Je to jako kdyby ses po dlouhé cestě lesem ocitla zase na začátku. Jako kdyby veškerá tvá snaha byla zbytečná, všechna tvá energie a síla, kterou jsi dala do budování nového života, přišla v niveč. Cítíš se podvedená a bezradná. Napadá tě, že to není možné, že to je snad jen zlý sen.
Jak by se člověk mohl tak moc motat v kruhu a přitom být plně přesvědčený o tom, že to nedělá?
Mělo to být postupně. Našlapovala jsi po tichých krůčcích. Máš jich však za sebou už hodně. Časem jsi nabrala jistotu a zrychlila tempo. Ano, nebylo to lehké, ale věřila jsi. A teď to vypadá, že to byl jen jeden velký blud. Vyvstávají otázky.
Kde jsem ztratila směr? Co jsem udělala špatně? Jak se to mohlo stát? Proč? Jak je to možné?
A vážně to chceš tak moc vědět?
Přemýšlíš a nemůžeš najít žádnou odpověď. Ohlížíš se zpět a všechno vypadá správně. Už jsi měla být jinde. Už měl být rozdíl mezi přítomností a minulostí patrný na první pohled, už se žádná z těch těžkých chvil neměla opakovat. A přece to přišlo!
Všechno může být jiné. Můžeš žít úplně v jiném světě, na jiném místě zeměkoule, můžeš být obklopena úplně jinými lidmi, řešit úplně jiné problémy a žít úplně jinak, ale jedno se jen tak nezmění. A to jsi ty. Ty a tvé myšlenky, pocity, tvé touhy a potřeby. Tvá trápení, která si přivoláváš. Překážky určené pro tebe, které máš absolvovat. Budou přicházet do té doby, než je zvládneš. Že už jsi je zvládla? Že už to máš za sebou? Asi ne, když to dnes znovu přišlo.
Začni u sebe, protože ty jsi strůjcem svého života. To ty jsi člověk, který určuje směr. To ty, jenom ty žiješ svůj život, nikdo jiný.
Máš jinou práci a trápí tě úplně stejné problémy jako v té předchozí? Musíš opět řešit věci, kvůli kterým jsi z předchozí práce odešla? Našla sis nového muže, protože ten starý pil. A on ten nový teď po letech začal pít také? Nebo hraje automaty, podvádí tě, bije tě, stejně jako ten předchozí? Už dávno jsi definovala vzájemný vztah se svými dětmi, stanovila jejich povinnosti a omezila hranice jejich požadavkům. A oni znovu nectí své povinnosti a vytyčené mantinely překračují na tvůj úkor? Další kamarádka tě ošklivě zradila a ublížila ti tak moc, že se ti zhroutil svět. Přitom už jsi tohle jednou zažila s kamarádkou jinou.
Ptáš se proč? Proč to musíš znovu zažívat? Proč ti život přináší samé starosti a trápení?
Vážně to chceš vědět?
Přemýšlíš o svém životě. Jsi ve svých myšlenkách tak hluboko, že jsi přestala vnímat svět kolem sebe. Skoro ti unikl překrásný obraz, který se rýsuje hned za tvým oknem. Poslední sluneční paprsky prosvěcují červánky a loučí se s nimi na dlouhou hvězdnou noc. Spolu s oblohou v jemné barvě levandulových květů vytvářejí pohádkové červánky nádherný obraz. Je tu pro každého, pro každého, kdo se jen podívá. Fantastické dílo okamžiku je připraveno jen pro tuto chvíli. Pro tebe i pro všechny. Tady a teď.
Před chvílí jsi měla v hlavě zmatek a cítila smutek, beznaděj a prázdnotu. Teď tvé srdce zaplnily hřejivé červánky načechrané láskou, zářící barvami slunce a života. Jak by šlo cítit smutek a dívat se přitom na tak nádherný obraz? I přes cestu lesem a opakované bloudění během dne, přišly v podvečer, úplně nečekaně, pocity spokojenosti.
Myšlenky odchází stejně jako sluneční paprsky a noc dopřeje tvojí mysli klid.
S novým dnem začne všechno znova. Slunce prosvítí zelené listy stromů a nový den probudí barvou naděje. Dopřeje ti uklidňující blankytnou oblohu a zpestří ji barvami duhy na motýlých křídlech. Sluneční paprsky naplní energií nové ráno, nový den i tvůj život. Jen to vnímat.
Krása života tě bude znovu a znovu dojímat, života se vším všudy, v podvečer plný červánků, v noci prozářené hvězdami, s ranním rozbřeskem i během sluncem zalitého dne.
Kdyby nebyla ošklivost, nebyla by krása. Kdyby nebyla tma, nebylo by ani světlo. Kdyby nebyla cesta, nebylo by kam jít. Krása života je v jeho barvách a rozmanitosti.
Někdy je lepší věci nechat být, než bojovat. Někdy i to zlé stačí jen přijmout a ono najednou prostě zmizí. Někdy žádná otázka nedává smysl, ani odpověď. Na to důležité totiž nejsou slova. Někdy k vyřešení neřešitelného stačí jen nový pohled.
Nemusíš všechno chápat, jenom si uvědomit, kdo jsi a kudy vede tvá cesta.
Vážně chceš ještě něco vědět?
Některé otázky jsou zbytečné. Život je, stačí žít.
