„Občane český, dej přednost zdravější místní produkci před dováženými potravinami. Dej přednost tuzemské kvalitě.‟ Jak snadné je vyzbrojit se těmito slovy. Vždyť míra vlastenectví rezonuje nejvíce ve spotřebě domácích potravin. Jsem přesvědčen, že není nikdo, kdo by dnes doporučoval nákup dovezených pochutin před tuzemskými. Chybí však systém udělování a kontroly značek, stejně tak razantnější kontrola dovážených produktů a efektivnější ekonomická podpora tuzemských producentů.
„Občane český, dej přednost zdravější místní produkci před dováženými potravinami. Dej přednost tuzemské kvalitě.‟ Jak snadné je vyzbrojit se těmito slovy. Vždyť míra vlastenectví rezonuje nejvíce ve spotřebě domácích potravin. Jsem přesvědčen, že není nikdo, kdo by dnes doporučoval nákup dovezených pochutin před tuzemskými. Rozjeli se mnohé marketingové kampaně podporující domácí potravinářskou produkci prostřednictvím značek kvality. Na malém českém trhu se dnes objevují značky jako Klasa a Regionální potravina spadající do gesce Ministerstva zemědělství či Český výrobek garantovaný Potravinářskou komorou. Některé značky cílí na vlastenecké cítění, jiné na zdravý životní styl. Chybí však systém udělování a kontroly značek. Podle některých zdrojů se dnes na českém trhu vyskytuje na 40 různých značek definujících kvalitu potraviny. Původní záměr usnadnit zákazníkovi výběr se začal míjet účinkem. Navíc některé značky kvalitu potraviny pouze deklarují, ale neověřují. Ze současného stavu těží reklamní byznys, kde ročně končí stovky milionů korun věnovaných na propagaci těchto potravinářských značek. Naše hrdost by se měla vzepnout i před deklarovanou pravdou, že zahraniční výrobci potravin berou mnohdy český potravinářský trh jako tzv. trh dvojkové spotřeby. Je to urážející a smutné zároveň, ale rozdílnou chuť totožných potravin zakoupených v českém a v německém obchodě poznalo již mnoho z nás. Za největší selhání na českém spotřebiteli však pokládám prodej zdravotně škodlivých potravin. Nemůžeme se smířit pouze s krátkou zprávou v televizních novinách o zdraví škodlivých potravinách a jejich nařízenému stahování. Viníkům těchto kauz náleží exemplární trest a musejí být učiněny kroky, aby riziko opakování těchto případů bylo zanedbatelné. Podpora prodeje českých potravin je chvályhodná činnost Ministerstva zemědělství. Aby měla smysl, musí dojít ke snížení dnes na trhu se vyskytujících značek a zavést systém jejich udělování a kontroly, aby výsledkem byly ověřené a pro zákazníka srozumitelné značky kvality potravin. Ty pochybné značky je třeba zakázat. Je nutné také důsledněji kontrolovat kvalitu dovážených potravin. Nesmí se stát, aby byl český spotřebitel ohrožen konzumací méně kvalitních či dokonce zdraví nebezpečných potravin. Na druhou stranu je třeba vnímat i příčiny neklesajícího objemu prodávaných zahraničních produktů. Příčina je prostá, jde o nízkou cenu. Není jednoduché vysvětlit spotřebiteli, že má dát přednost poctivé tuzemské potravině před dovezenou náhražkou, když je možné u nás tuto náhražku zakoupit výrazně levněji. Nutná je tak i ekonomická podpora produkce kvalitních potravin minimálně na takové úrovni, jejíchž jsme svědky ve většině zemí Evropy.
