Hodně štěstí, lásky a žádnou simulaci

Hodně zdraví, štěstí a lásky. Osobní přání, které zlidovělo. Na rozdíl od zdraví a lásky je štěstí kouzelně nepředvídatelné a jako jediné zcela neovlivnitelné. Obdobně vzácné jako štěstí je i slůvko zdraví. Domnívám se, že zdraví máme z velké míry vnitřně předurčené. Na druhou stranu je v naší moci jeho kvalitu ovlivnit. Bohužel většina z nás si jeho vzácnost uvědomí, až když už jde do tuhého. V poslední době navíc přijímáme vnucenou tezi, že člověk má všeobecnou tendenci svůj zdravotní stav zneužívat a tedy využívat ve svůj osobní prospěch. Společnost je masírována tezemi o záměrném zneužívání zdravotní péče, o záměrné pracovní neschopnosti ze zdravotních důvodů či o záměrném zneužívání zdravotního handicapu. Svět není jednobarevný. Vedle části lidí tzv. nezaměstnatelných existuje i skupina lidí, kteří mají tendenci využívat systém cíleně ve svůj prospěch a tím pádem zneužívat zdravotní péči. Jsem přesvědčen, že v obou případech jde o zanedbatelnou menšinu společnosti. Na vytvořená opatření však doplácíme všichni. Praktiky jsou vždy stejné. Nejdříve je nutné vyvolat u lidí pocit osobní zodpovědnosti za špatnou finanční situaci a následně jim vnutit cílenou tezi o občanovi jako příživníkovi systému. Dle představitelů ODS a TOP 09 bylo třeba zavést regulační poplatky u lékaře a za recept, aby se snížilo plýtvání a zároveň klesl počet nemocných. Dle jejich mínění byl pacient tím, kdo si určoval diagnózy a sám předepisoval množství léků. Role je ovšem obrácená. Lékař je ten, kdo má stanovit diagnózu pacienta a určit jaké léky a v jakém množství je má pacient užívat. Rozumím i lékařům, kteří často s obavy před možnými problémy předepisují více než méně. Nejde však o problém na straně pacienta, ale problém na straně samotného systému. V mnoha ohledech je zdravotnictví tvrdé podnikatelské prostředí, kde farmaceutické firmy s nadsázkou bojují o každý prodaný medikament. Pacient příliš neřeší, jaké prášky mu lékař předepíše či na jaká vyšetření ho pošle. Pacient jde za lékařem, aby se uzdravil. Obdobně mi uniká smysl neplacené náhrady mzdy v prvních třech dnech nemoci. Cítí-li se zaměstnanec nemocný a zároveň jej sám lékař uzná ze zdravotních důvodů pracovně neschopným, musí si na první tři dny buď vzít dovolenou a pokusit se to vyležet sám, anebo to zkusit takzvaně přechodit dalším chozením do zaměstnání. U zaměstnanců, kteří mají hypotéky, a musí tak počítat každou korunu, obvykle vyhrává nutnost chodit do práce, i když to bolí. Kromě hrozby rozšíření nemoci mezi další spolupracovníky přechození zprvu banálních nemocí představuje riziko zhoršení zdravotního stavu a tedy i větších finančních nákladů na uzdravení nemocného. Ačkoliv jsem nebyl zastánce rušení poplatku za pobyt v nemocnici, který jsem z pohledu stravovacích a ubytovacích nákladů bral jako akceptovatelný, jsem rád, že ČSSD dodržela své sliby voličům a od ledna 2015 zrušila poplatek za návštěvu u lékaře a za recept. Nesmyslná teze, že poplatky ve zdravotnictví zajistili méně nemocných je ze samotné podstaty věci iracionální. Pro odstranění plýtvání ve zdravotnictví je nutné zaměřit se na nastavený systém. To znamená osvobodit lékaře od farmaceutických lobby a dát mu větší volnost v jeho rozhodování. Důležitá je také oblast finančního ohodnocení zdravotnického personálu ve spojitosti s kvalitou a vzděláváním lékařů. Stejně tak by měli zákonodárci přehodnotit nesmyslnost nevyplácení náhrady mzdy v prvních třech dnech nemoci. Zaměstnanci přeci mezi sebou nesoupeří o to, kdo strávil během roku méně dní v pracovní neschopnosti. Važme si svého zdraví a mějme radost z toho, že jsme nemuseli během roku k lékaři, ale záměrně to nedávejme jako přednost oproti těm, kteří takové štěstí neměli. Nechci podporovat ty, kteří si libují ve zneužívání sociálního systému, ale zaměřme se spíše na odhalování a znemožňování těchto praktik a netrestejme za ně všechny poctivé. Hodně zdraví, štěstí a lásky v novém roce vám přeje Radim Technik