Telekomunikační technologie se staly natolik běžnou součástí našich životů, že si enormní rychlost jejich vývoje většina z nás vůbec neuvědomuje. Stejně tomu tak je i v případě internetu.
Jen díky nostalgickým vzpomínkám se tu a tam zasmějeme nad připomínkou informačních technologií dob nedávno minulých. Věta z oblíbeného českého seriálu: „Hele strejdo, tohle je fakt paráda, jenom škoda, že nemáš barevnou televizi, protože ZX Spectrum zobrazuje barevně“ se sice dnes může zdát elektronicky neandertálská, leč v době před 33 lety zcela pravdivá. Telekomunikační technologie se staly natolik běžnou součástí našich životů, že si enormní rychlost jejich vývoje většina z nás vůbec neuvědomuje. Stejně tomu tak je i v případě internetu. Širší zavádění internetu a jeho masovější využívání natolik ovlivnilo lidské životy, že se „dobu internetu“ nebojím nazvat jedním z revolučních milníků vývoje lidské společnosti. Internet se tak stal včetně svých pozitivních a dnes již i obecně známých negativních stránek důležitou součástí lidského života a podstatným prvkem konkurenceschopnosti obchodních společností.
Důležitost internetu pro konkurenceschopnost vyspělého evropského regionu si uvědomují také instituce EU. Za posledních několik desítek let si často samy evropské korporace vytvořily silného konkurenta v podobě výrobních podniků v zemích jako je Brazílie, Indie, Čína, Jižní Afrika aj. A právě investice do vzdělanosti, vědy a inovací jsou dle mého názoru tím správným receptem na podporu postavení zemí evropského kontinentu v rámci světové ekonomiky. Dle usnesení Evropské rady a Evropského parlamentu z roku 2014 má mít po roce 2020 každá evropská domácnost možnost připojit se k internetu rychlostí alespoň 30 Mb/s. Více než polovina domácností má pak mít možnost připojit se rychlostí větší než 100 Mb/s. Podpora ze strany evropských institucí je dobrým začátkem, ale sama o sobě nic neřeší. Důležité je nastavení podmínek a vytvoření potřebné legislativy jednotlivými členskými státy. ČR tak může z EU využít celkem 14 miliard korun, jako investici na budování přístupových sítí nové generace tzv. NGA sítí (Next Generation Access Network).
V tomto ohledu je vhodné také z pozice národních vlád vyvinout větší tlak na velké telekomunikační společnosti, které ze svých ohromných zisků dávají přednost stomilionovým investicím do marketingu před investicemi do nových technologií. Je tak žádoucí pomocí evropské legislativy zajistit, aby také ony musely určité procento ze svých zisků vracet zpět do systému na podporu rozvoje a budování nové telekomunikační infrastruktury.
Ačkoliv spravedlivé přerozdělování slíbených financí nebude v lobbistickém prostředí dominantních hráčů, jakými velké telekomunikační společnosti jsou, vůbec jednoduché, věřím, že se vládě České republiky podaří najít způsob, jak slíbené finance efektivně rozdělit a maximálně tak zlepšit dnes již relativně dobrou dostupnost k internetu pro české občany a její podnikatelské subjekty.
Tak, jako v roce 2015 s úsměvem sledujeme v retrospektivní seriálu strejdu Kohoutka a jeho ZX Spectrum, budou možná v roce 2050 naši vnuci a vnučky s úsměvem pohlížet na všechny ty smartphony a tablety… a rychlost připojení 100 Mb/s bude jen vtipnou poznámkou škádlivých studentů základních škol.
