Co bychom si bez těch mobilů dnes počali, že?! To bychom se ani na ničem nedomluvili! No, řekla bych, že pravda je někde uprostřed...
Jsou věci, které mi z doby nedávno minulé fakt nechybí – například lyže s řemínkovým vázáním, kalhoty do zvonu nebo ehm, fronty na banány (kecám, nic takového já nepamatuji, znám to jen z vyprávění). Co ale občas opravdu postrádám? Dobu bezfacebookovou – resp. dobu bez messengeru, whatsappu a dalších komunikačních vymožeností, které umožní člověku do pár vteřin odeslat zprávu bez emocí, bez vysvětlení a jakýchkoliv následků. Stýská se mi po časech, kdy platily i ústně dohodnuté schůzky, kdy nebylo možné mít sto plánů najednou a pak je na poslední chvíli zrušit, kdy se neočekávalo, že člověk je neustále online, na příjmu a ve střehu, aby mu něco neuteklo.
Sama se snažím dohody dodržovat, domluvené akce ruším jen v případě opravdu vážných důvodů a pokud taková situace nastane, člověku férově zavolám (ano, zavolám, nepíšu zprávu jako srab), vysvětlím situaci a omluvím se. Bohužel většina lidí už dnes takto nefunguje – a mobilní telefony, jakkoliv jindy užitečné, z nás prostě udělaly líné, bezcharakterní a pokrytecké osoby. Nechce se Vám na dohodnutý běh s kamarádem? Není problém, stačí napsat smsku, že máte vymknutý kotník. Malá lež ještě nikdy nikoho nezabila, že? Slíbili jste někomu pomoc se stěhováním – ale nakonec „přišla lepší nabídka“? V pohodě, stačí si vymyslet, že musíte neočekávaně do práce nebo jste dostali covid. Mám opravdové kamarády, na které je spoleh – a pak, asi jako každý v mém věku, ráda poznávám i nové lidi. Ovšem čím širší sociální síť, tím více je nutné ten „materiál“ opravdu probírat. „Sorry, dneska ten výlet nedám, jsem ko,“ – zpráva v sobotu v půl jedné ráno. Opravdu si někdo myslí, že člověk nemá ani v noci spát, ale číst zprávy od lidí, kteří neví, co chtějí? „Hele, dneska to nakonec moc nevidím, asi bude pršet.“ Zpráva ve chvíli, kdy Vy už stojíte převlečení na tenisovém kurtě, běží Vám zaplacený čas a na nebi samozřejmě není ani mráček… Pokračovat asi netřeba – určitě se s něčím podobným setkal každý z nás, komu je pod 100 let, nežije na stromě nebo ve vzduchoprázdnu. Jak vnímáte podobné situace Vy? A jak to řešíte, pokud už musíte sami něco zrušit - dokážete dnes ještě vůbec člověku zavolat nebo se taky raději schováváte za bezpečnou ikonku Whatsappu?
