Koronavirus se projevil jako lupič, co nás jednoho dne přepadl a zařval na nás: " Peníze nebo život!"
Z počátku nám byl milejší život, ale poté co jsme poznali, že to zas tak zlé nebude, nechtěli jsme přijít ani o korunu. Prvních pár dní nikdo neřekl ani slovo, všichni se vším souhlasili. Když pak někteří zjistili, že to tak zlé nebylo, dost jim otrnulo a začali kritizovat. Po bitvě je každý generál. A že jich máme teď opravdu hodně.
Slyšela jsem názor, že opatření byla zbytečná, protože žádná pandemie zde nebyla. Otázkou je, kdyby ta nenáviděná opatření nenastala, zda by se zde pandemie projevila. Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Je to takové: bylo by, nebylo by. Jedno je ale jisté. Kdyby vláda žádná opatření nevydala a pandemie by se zde rozjela v plné síle, byla by kritizována ještě víc. Objevili by se srdcervoucí nářky, jak si vláda neváží lidských životů. Otázkou zůstává, zda by to vypadalo s naší ekonomikou líp, kdyby vymřela půlka národa.
Možná to hodně lidí překvapí, ale vláda žádné peníze nemá. Pouze přerozděluje daně občanů. Daně pracovníků v první linii. Nevím, proč bych měla nasazovat v nemocnici svůj život, a ještě platit podnikatelům ušlý zisk. Daně platíme proto, aby byla rychlá lékařská dostupnost, moderní armáda, kvalitní dálnice, apod. Nějak se mi nechce platit kuchařům, že se jim zkazilo maso, zvlášť takovým, co se holedbají, že mají každý den čerstvé.
Připadá mi, že si mnozí lidé myslí, že vláda, jakákoliv, vlastní utajený velký bank pod sněmovnou. Předseda vlády má od toho klíče, a když někdo hodně řve, dokonce vyhrožuje soudy, tak se premiér lekne, bank odemkne a pár bankovek vydá. Jenže žádný takový bank s tajnou hromadou peněz neexistuje. Když vláda někde přidá, musí automaticky někde ubrat. Ubere nám všem ostatním. Nestačilo by, kdybychom podnikatelům všichni ve 20h zatleskali?
Na druhou stranu zase chápu, že i podnikatelé platí daně, mají právo na pomoc od státu = od ostatních občanů. Ale nějak mi vadí, když křičí a vyhrožují. Každý jsme něco během krize riskovali a ztratili. Někdo riskoval život, hodně lidí se muselo uskromnit, hodně lidí přišlo o někoho blízkého. A námitka, že byl stejně nemocný, nebo starý a tak jako tak by brzy umřel, mi přijde dost neetická.
Je zajímavé, že je mnoho firem, kteří si naopak polepšili. Slovo krize se v Číně, zrovna tam, skládá ze dvou znaků. Jeden znak znázorňuje nebezpečí, druhý znak příležitost.
Mimo jiné možná byla příležitost si uvědomit, že jsme v poslední době nevěděli, kdo vlastně jsme. Všude jsem četla statistiku, kolik onemocnělo mužů a žen. Nikde jsem neviděla, kolik onemocnělo bezpohlavních lidí. Kolonka pro skupinu gender chyběla. Zvláštní v dnešním světě, který jede v tomto trendu.
Vždycky jsem si myslela, že nejhorší v životě je nemoc, bolest, dlouhodobé umírání na ventilátoru. Když jsem se v poslední době zapnula televizi, zjistila jsem, že pro mnoho lidí je nejhorší trávit čas se svojí rodinou.
Všichni svorně tvrdí jak nemají rádi stereotyp, ale když nyní přišla změna, každý byl z toho v šoku. Psychologové radí, že v životě máme neustále něco měnit, a když se tak stane, tak jsme zase prý zralí na psychiatra, protože je narušen náš pravidelný rytmus.
Kapénková infekce se rozšiřuje při pouhém mluvení. Divím se, že nikoho nenapadlo zakázat mluvit. Kdyby nemluvili třeba různí politici, kteří jenom kritizují, se žádným nápadem nepřišli, myslím, že by to naší zemi dost prospělo. Co konkrétně udělali, na rozdíl od vlády, představitelé Milionu chvilek pro naši zem, pro zvládnutí koronarové krize? O ničem nevím.
Využívám, zde příležitosti poděkovat vládě, že se snažila, aby u nás nepropukla pandemie. Děkuji.
