Nějak se dostávám do věku, kdy stále častěji navštěvuji nejrůznější ordinace nejrůznějších lékařů. Ale dokud se nemusím podívat do Pelhřimova...není to zase tak zlé:).
"Dobrý den, objednejte se, prosím, na preventivní prohlídku“.
Čtu stejnou SMS během pár týdnů od obvodního lékaře a opět nereaguji. Mrtvého brouka úspěšně hraji až...jednoho dne místo obvyklé hlášky „máte jednu nepřečtenou správu“ mobil zvoní. Nekompromisně hovor vytípnu .Přeprala jsem ho. Bohužel na chvíli. Další den se situace opakuje. Kapituluji a hovor přijímám.
"Paní Sztwiertniová, několikráte jsme vás upozorňovali...“
Jelikož jsem v práci, poslouchám na půl ucha.
"Omlouvám se, na kdy se mohu objednat?“
Zamluvený termín si poctivě zapisuji do kalendáře a v den D sedím v čekárně. V ruce nezbytný vzorek ranní moče. Během pár minut už polonahá stojím před lékařem a ten důkladně zkoumá.
"Hluboký nádech a výdech,“ přemýšlím po kolikáté ve svém životě dýchám na rozkaz.
"Hmmm, máte jako vždy příliš rychlý tep,“ dí bílý plášť.
Aby ne, když vidím krásného chlapa, zrychlím se celá.
"Pro jistotu natočíme EKG.“
"Raději bych s ním natočila pivo, ale beru zavděk i tímto.
"Nějak se mi to nelíbí, pošlu vás na ECHO, HOLTRA a zátěžák.“
Taky by mohl mluvit česky. To budu s nějakým Holtrem řvát s batohem na zádech ve skalách a poslouchat ozvěnu? Nikoli, vyfasuji žádanku na vyšetření-oddělení kardiologie. Naprosto překvapivě volný termín je už za týden. Naše zdravotnictví mě udivuje neustále.
Opět sedím v čekárně a čekám, co taky jiného.
"Tak pojďte, dáme Holtra,“ vyzve usměvavá sestřička.
Konečně se dočkám a odhalím tajemno.
"Sundejte si halenku a podprsenku.“
"Proč si téměř u všech lékařů připadám jako nahá?
Během pár minut mám na těle porůznu přilepené elektrody a na krku podivnou krabičku. Dostanu také papír, kde mám zapisovat všechny aktivity během následujících dvacetčtyři hodin. Deníček jsem si nepsala už řadu let. Doma se mužíkovi chlubím novým kámošem.
"To je Holtr a bude kontrolovat srdíčko.“
"Hmmm, jsi si jistá, že to není časovaná bomba?“
"Nekoukej tolik na telku.“
Večer pečlivě zapisuji a upravím přísavky. Jsem Holtrocoop. Usínám a zdá se mi o krásném obvoďákovi, chudák Holtr jen šmíruje. Vydrž, zítra tě vrátím. Ráno jsme si bližší, sdílel mé intimní fantazie.
Za týden poposedávám na židli v ordinaci kardioložky.
"Tak se koukneme na výsledky. Zapisovala jste poctivě?“
S plachým úsměvem vytahuji hustým písmem zachycený den mého života. Lékařka se začte, začne se usmívat a následně smát.
"Vidím,že máte pestrý život.
11:30-volal debil Zelený a nedokázal pochopit, že jeho nezaplacený svátek i celou výplatu mám někde. Pěkně mě nasral.
12:00-jdu se uklidnit ven na cígo. Zpět to beru po schodech do čtvrtého patra, funím a potím se jako čuník. Příště jedu výtahem.
13:00-šéfka má blbé kecy, kdo to má poslouchat. Požádám o zvýšení platu.
14:00-odlepila se jedna přísavka, jdu na se na toaletu upravit.
14:30-stý telefon od rána, už mě zaměstnanci fakt nebaví. Mohli by si stěžovat raději na lampárně, jdu na cígo a výtahem.
15:00-maminko, pomoc, já už budu hodná. Odlepuji od ucha bellův aparát, opět.
15:30-něžně pohladím Holtra a jdu ho vrátit státu.“ cituje žena z mého deníčku.
Jen by mě zajímalo, co jste dělala v noci, hodnoty pěkně lítají.“
"Vůbec nic, asi se mi něco zdálo.“
Jsem červená až za ušima.
"Omlouvám se, netušila jsem, že to budete číst vy. Brala jsem jako poznámky pro sebe.“
"Ne, vůbec se neomlouvejte, pěkně jsem se pobavila.“
Za odměnu dostanu fotku toho nejcennějšího-svého svého srdce.
