Zaručený příjem – máme na to?

Zaručený příjem zní jako propaganda z levicové kuchyně. Já si ale myslím, že by to byl dobrý námět pro pravici. Nemyslím tu, která zlodějnou a stupiditou pohřbila sama sebe, ale třeba tu, která se dříve nebo později zase zrodí.

Představte si, že budete dostávat každý měsíc od státu garantovaný příjem. Dle ekonoma Davida Marka (viz zde) by Český stát mohl dávat svým občanům asi 6600 Kč měsíčně na hlavu. To je o dost víc než životní minimum (3410 Kč) i minimální důchod (5500 Kč). Lidé by za to nemuseli nic dělat ani chodit do práce. To zní jako celkem dobrý komunismus.

Co za to? Zrušily by se všechny sociální dávky. Nebyly by žádné příspěvky na bydlení, žádné příspěvky na podporu v hmotné nouzi, žádné porodné, příspěvky na děti, žádné pastel­kovné, sociální příplatky, příspěvky na pohřeb, žádná nemocenská, podpora v nezaměst­na­nosti ani důchody. Byl by jeden příspěvek pro všechny. Je to spravedlivé?

V případě zavedení garantovaného příjmu, by nebylo potřeba určovat minimální mzdu, kolik dnů nemocenské bude platit stát a kolik zaměstnavatel, kdy může či musí jít člověk do důchodu atd. 

Jaké další benefity by to přineslo? Mohly by se zrušit sociální úřady, prodat jejich budovy a propustit statisíce úředníků ve státní správě. Těm by se nemusely vyplácet mzdy z daní občanů. Statisíce lidí by mohly přejít z oblasti, kde nevytvářejí hodnotu do oblasti, kde by tuto hodnotu vytvářely. Již bychom nemuseli dovážet na práci cizince a už vůbec ne migranty. Skončila by také řada neziskovek parazitujících v sociální oblasti.

Zaručený příjem by určitě povzbudil drobné podnikání. Když víte, že neumřete hlady, když se vám zrovna v podnikání nedaří, asi by bylo snazší přijmout riziko a pokusit se po­starat sám o sebe raději, než brát podporu od státu. Pak by ovšem nebyla od věci i legalizace Schwarz systému.

Největším benefitem ze všech by bylo vytvoření jednoduché a přehledného sociálního systému. Čím více by stát prosperoval, tím více by mohl poskytovat peněz svým občanům. Tak by každý občan byl přímo a osobně zainteresován na prosperitě svého státu. Politici by ztratili část své schopnosti kupovat si občany, protože by jim nemohli slibovat žádné mimo­řádné příspěvky, dávky ani valorizace důchodů o stokoruny. Prostě by existovala jen pravidla pro výpočet vyplácené částky odvíjející se od prosperity státu jako celku.

V čem je háček? Prý v tom, že částka 6600 Kč nepokryje všechny potřeby potřebných. To by prý musela činit aspoň 13300 Kč a na to Český stát nemá. Vzhledem k tomu, že nejsem ani ekonom ani sociální inženýr, přestávám v tomto momentě chápat. Teda, chápu, že by na to Český stát při nejlepší vůli neměl. To je bezesporu. Co nechápu, je částka 13300 Kč, která je prý potřebná pro pokrytí všech základních potřeb.

My jsme doma čtyři. To je 4 x 13300 = 53200 Kč. Tedy asi bych se měl stydět. Jako VŠ vzdělaný člověk po 25 letech práce jsem sotva schopen s manželkou dohromady dát rodině čistý pří­jem, který by pokryl její základní potřeby. A to máme ještě tu drzost platit hypotéku. Prů­měrný důchod byl v minulém roce v Česku 11441 Kč (tj. důchod, který většina dů­chodců nemá). Ani důchodci tedy neberou v průměru 13300 Kč. Kdo jsou tedy ti potřební, co potře­bují pro vyžití 13300 Kč/měsíc?

Dávat lidem tolik, kolik jim stačí k tomu, aby žili a přitom nic nedělali, je nemorální. Lidé by v případě existence zaručeného příjmu měli zůstat trochu „hladoví“, aby měli chuť a snahu postarat se sami o sebe.

V případě zavedení zaručeného příjmu navrhoval bych, aby lidé, kteří žádný garantovaný příjem nepotřebují, se ho mohli velmi jedno­duše vzdát (jedním klikem myši či jedním škrtnutím pera) a samozřejmě ho mohli zase v pří­padě nouze získat. Tím by zbylo více na lidi s nižšími příjmy. Na děti by stát mohl vyplácet jen polovic, aby si z nich rodiče neudělali zdroj příjmů. Druhou půlku by jim vyplatil až po dosažení dospělosti výhradně pro potřeby studia či získání vlastního bydlení.

Po zavedení zaručeného příjmu, by dospělí lidé mohli lépe rozvážit a řídit svůj život. Není to moc pěkné, když celý život pracujete a sociální benefit z toho využívá někdo jiný a vy ani netu­šíte, co všechno může na dávkách dostat, aniž by musel pracovat. A když se dostanete do nouze vy, dostanete jen minimum toho, co jste do systému odevzdali. S garantovaným příjmem by člověk poskytoval sociální jistoty sám sobě po celý život. Samozřejmě, když byste chtěli víc, vždy si můžete spořit či se pojistit na horší časy.

Tak co myslíte? Je tedy zaručený příjem spíše téma pro levici nebo pravici?

P.S. Celý tento blog je samozřejmě napsán jen z pohledu ekonoma amatéra, který sotva zvládá domácí rozpočet a nemá příliš silné sociální cítění s těmi, jimž se pracovat nechce.