Vánoce jsou symbolem klidu a míru

V první světové válce na vánoce ztichly zbraně a z okopů místo deště kulek se nesla píseň Tichá noc. Nepřátelství mezi válčícími stranami ustalo a vojáci spontánně uzavřeli alespoň na krátkou dobu příměří. To je poselství vánoc.

Mám rád vánoce. Již se z nich nedokážu radovat jako dítě, ale mám je stále rád. Nemám rád shon, který je provází, ale stále mají pro mne své kouzlo a magický význam. Má je ráda pohanská část mé duše, která se raduje ze slunovratu, i ta křesťanská část, která má naději, že se kdysi dávno před dvěma tisíci lety stal zázrak.

Vánoce jsou původně nejvýznamnější pohanský svátek. Lidé si tváři tvář nastávající kruté zimě různými symbolickými způsoby vypro­šo­vali pro sebe, svou rodinu a své blízké celo­roční zdraví a hoj­nost. Přestože bylo před nimi ještě dlouhé mrazivé období, slunovrat jim dával naději, že krutá zlá zima nebude trvat věčně, že má ve svém počátku skrytý i svůj konec a Slunce se k nim zase vrátí – a co víc, je již na cestě zpět.

Již staří Keltové a Germáni v souvislosti s kultem Slunce zdobili v době slunovratu stromy jako symboly života ovocem, pochutinami a také světly, které představovaly symboly Slunce. Také pro Římany byla jedlička symbolem Saturnálií – slavností slunovratu. Radost ze slunovratu na pozadí vánoc nás tak jako naše předky naplňuje podvědomou radostí a spojuje nás s nimi přes propast věků.

 Na pohanský svátek zimního slunovratu celkem úspěšně křesťanská církev naroubovala svátek naro­zení Ježíše Krista. Není jasné ani moc pravděpodobné, že k narození Ježíše došlo opravdu v době našich vánoc. Symbolicky zde však souvislost je, protože Ježíš Kristus je mysticky Bohem slunečním. Jeho narození tak představuje (znovu)zrození Slunce. Proto se také zvyk připomínat si a oslavovat narození Ježíše Krista v období vánoc tak dobře ujal.

Pro nás Čechy, Slováky a hlavně naše děti má spojení Ježíše Krista a vánoc ještě jeden zvláštní význam. Nám totiž nosí Ježíšek sám osobně dárky a nechává nám je pod stromečkem. Jinde se děti musí spokojit se Santa Klausem či dědou Mrázem.

Vánoční stromek a zvyk jeho zdobení se tak ujal i jako křesťanský symbol a objevuje se nejprve ve středověku v Německu a později i u nás. Dnes je pro nás neodmyslitelně spjat s vánoci a v očích každého malého dítěte vyvolává úžas a nadšení. Možná ne všechny vánoce v životě jsou pro nás šťastné, ale o to víc vnímáme emotivní sílu vánoc v tom dobrém i zlém. Přejeme si šťastné a veselé svátky v kruhu rodiny a všech lidí, které máme rádi, a ze všeho nejvíc v této době toužíme po klidu a míru.

Vánoce v západní Evropě ale již nejsou, čím bývaly. S příchodem nezvaných hostů vyzná­vajících nikoliv kult slunečního Boha ale Boha měsíčního do Evropy někteří zaprodanci začali odstraňovat křesťanské symboly, které by prý mohly urážet víru těchto novo-Evropanů, a to včetně symbolů vážících se k vánocům – vánoční stromky by se měly odstranit, aby ne­budily pohoršení a Christmas trhy by se měly přejmenovat.

Někde to došlo tak daleko, že muslimové ani nečekají na souhlas hodných a uvědomělých Evropanů a sami pomáhají s demontáží vánočních stromků. Nedávno jsem to viděl na videu z nějakého západního supermarketu – kde sebevědomí muslimští muži vylezli na nádherný vánoční strom a začali z něj strhávat ozdoby a ničit jej. Ženy v burkách jim zespodu přizvu­ko­valy. Tohle již se křesťanům přece déle nedá trpět!

Aby lidi v Evropě již navždy přešla chuť slavit vánoce, dvanáctiletý kluk se již dvakrát pokusil nastražit bombu na vánočním trhu v Německu. Nevyšlo mu to, ale nemusíme se obávat, protože trestaný zřejmě nebude a tak bude mít příležitost to zkusit znovu. To amatérský řidič kamiónu, který včera zabil 12 lidí v Berlíně a 48 dalších zranil, už má zřejmě místo v muslimském nebi zajištěno.

Je škoda mluvit o stupidních výrocích a projevech soustrasti vrcholných politiků, kteří by v žádném případě nespojovali jedovaté hřiby, které nám otravují život, s podhoubím, z něhož vyrůstají. Řada politiků a médií nám bude dál tvrdit, že si máme zvyknout a nenechat se zastrašit. Já si však myslím, že čím dál více lidí, bude mít stále menší chuť si zvykat na jednostranné násilí. A strach je prvním krokem k odvaze věci změnit.

Vidím zde ještě jeden rozměr. Pokud jsou vánoce jako svaté symboly klidu a míru pro Evropany někomu trnem v oku, může se je pokusit odstranit a lidi na nějakou dobu od veřejné oslavy vánoc odstrašit. Pokud však odstraníte symboly klidu a míru, nahradí je symboly jiné – válečné. Symboly nejsou totiž jen neškodné znaky – mají svou emotivní archetypální sílu. Symboly mohou lidi spo­jovat ale i rozdělovat. Mohou vyvo­lávat strach i probouzet v lidech odvahu. Ne nadarmo se říká, že kdo seje vítr, sklízí bouři. Sluneční Bůh nakonec porazí toho měsíčního. Svátek zimního slunovratu nám to zaručuje.

Přeji proto pěkné a ničím zlým nerušené Vánoce všem lidem dobré vůle!