- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Turecko je nádherná země, lidé jsou tam milí a úslužní. Je to atraktivní země s nádechem orientu a exotiky. To vám řekne každý turista, který tuto zemi kdy navštívil. Za pozlátkem pro turisty si však můžete všimnout, že některým Turkům jsou Evropané jen tak milí, kolik z nich mohou dostat peněz. Na tom není nic divného. Mít rád někoho cizího není povinnost. Vzájemně výhodný obchod je však dobrá věc. A to oni vědí dobře.
Na rozdíl od jiných muslimských zemi se Turecko jeví jako pokrokovější, vyspělejší a do Evropy směřující země. Alespoň tak to vypadalo ještě do nedávna. Bohužel, pár desetiletí pozitivních změn odstartovaných jejich prvním prezidentem Atatürkem, který o islámu prohlásil, že je to absurdní teologie nemorálního beduína – mršina, která otravuje jejich životy, zřejmě nestačí. Skoro tisíciletá historie Osmanské říše se nedá jen tak potlačit. Turecko se vrací k tradičním „hodnotám“. Sekulární charakter nového Turecka se stává minulostí.
Vzhledem ke své poloze a hegemonii na Blízkém východě se Turecko jevilo jako velmi výhodný strategický partner pro NATO zvláště kvůli svému nepřátelství se Sovětským svazem a Ruskem. Když můžete postavit čerta proti ďáblu, co záleží politikům a vojenským stratégům na nějaké genocidě Arménů či tradičnímu nepřátelství Turecka s Řeckem, které je také členem NATO. Je s podivem, jak Turecko a Řecko, jako státy NATO, z velké části mohutně zbrojí proti sobě, občas po sobě střílejí, mají spolu spory o výsostné vody a hlavně Kypr.
Kdyby Řecko necítilo potřebu tak silně zbrojit proti Turecku, patrně by nebylo ani tak zadlužené, jak je dnes. A kdyby jednoho dne nějaký drobný konflikt mezi ním a Tureckem přerostl v otevřenou válku, na kterou stranu bychom se jako členové NATO postavili? Jsou země – jako Německo, které by zřejmě více podporovaly Turecko. Vzpomeňme si, jak drsně Martin Schulz vyloučil řeckého poslance Synadinose z jednání v EU parlamentu za urážku Turecka citováním osmanského vědce (zde). Já bych dal osobně raději přednost Řecku – alespoň bychom tak nezradili evropskou historii.
Když se v létě minulého roku část turecké armády pokusila o neúspěšný převrat a puč proti prezidentovi Erdoganovi, první věc, co mě napadla, byla, že tato akce byla úmyslně vyvolána, aby ne oslabila, ale naopak podpořila moc tureckého vůdce Erdogana – něco na způsob podpálení Říšského sněmu v Německu v roce 1933. Následné obrovské čistky v armádě, omezení svobody slova, kontrola médií a hledání viníků mezi vlastními lidmi i v zahraničí tuto ideu jen potvrdily.
EU přesto na Turecko nezanevřela ani na něj neuvalila sankce. Stále ho totiž považuje za svého spojence v (pseudo)boji proti migraci. EU platí a Turecko zadržuje uprchlíky na svém území. Zároveň ale dobře ví, že jeho páka na EU stále vzrůstá. I přes zaplacené peníze vždy totiž může migranty do Evropy vpustit. Snaha EU koupit si přízeň Turecka víceméně tak vede jen k tomu, že EU prodává Evropu a to dost lacino pro Turecko a hodně draho pro Evropu.
Turci sní o nové Osmanské říši. Mají již svého vůdce a spoustu vlastních lidí i spoluvěrců v Evropě k tomu. Erdogan ví, že turecké menšiny v Německu, Nizozemí a dalších zemích EU jsou už dost silné k tomu, aby se staly politickou silou, s níž se musí počítat. Je to smutné ale Evropané zřejmě i přes zkušenosti z druhé světové války, nepochopili, co to znamená mít na svém území pátou kolonu, která jim podrazí nohy v případě ohrožení.
Erdogan tak může obviňovat Německo z nacistických praktik, když mu zruší možnost agitovat na německém území, i když to zní, jako když fašista volá: „Chyťte nacistu!“ Nedělá mu problém obvinit Angelu Merkelovou z podpory terorismu, protože na jeho požadavek nezadržela Kurdy a odpůrce jeho režimu. Nizozemce chce hnát k Evropskému soudu pro lidská práva kvůli postupu jejich úřadů vůči tureckým ministrům a podat na ně stížnost u OSN. Ve zlosti obvinil Nizozemce, že zmasakrovali tisíce Bosňáků ve Srebrenici. Neváhá ani vyzvat Turky v Nizozemí k povstání a k boji.
Erdogan hystericky obvinil EU, že vyhlásila další křížovou výpravu proti islámu a to jen tím, že umožňuje zaměstnavatelům bránit v nošení muslimských šátku svým zaměstnancům. Prý tak Evropa zahájila nový střet mezi křížem a půlměsícem. Turecký ministr zahraničí dokonce varoval před zahájením náboženské války v Evropě – prý nás čeká svatá válka. Pět dětí by měl mít každý Turek žijící v Evropě, aby se stali novou lepší budoucností pro Evropu.
Turecko hrozí Evropě dalšími uprchlíky a omezuje spolupráci s NATO. Je vidět, že cítí svou sílu a hlavně slabost EU. Co na to politikové EU? Kupodivu žádná silná slova, žádný jasný požadavek na ukončení účasti Turecka v NATO. Osmanský vliv v Evropě se již nedá přehlédnout – politici se ho bojí, jako by Evropa již byla poražena bez boje. Navíc by museli přiznat vlastní chybu a to je nepřípustné,
Je zajímavé, že Erdogan útočí především na své spojence – na ty politiky a země, které nechali na svém území usídlit milióny Turků a muslimů. Proč? Protože těmito lidmi a zeměmi hluboce pohrdá. Již teď je má za své otroky.
Když si přečtu komentář k tématu od pana Kulidakise, že Erdogan hraje hru bez trumfů, že když nedostane peníze z EU, ještě rád přijde a poprosí, že stačí jen vydržet a Turci se sami zbaví autoritáře a my s nimi budeme moci zase spolupracovat, musím se trpce pousmát.
Sázka na Turecko není jen sázka na špatného koně – je to sázka na Trojského koně.
Podklady.
http://www.lidovky.cz/samkova-namita-podjatost-0ht-/zpravy-domov.aspx?c=A170315_105034_ln_domov_jho
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/432020-turecko-stale-ryje-do-evropy-a-hrozi-uprchliky.html
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/432236-turecko-omezuje-spolupraci-s-nato.html
http://www.stop-multikulti.cz/turecky-ministr-zahranici-evropu-ceka-svata-valka/
Další články autora |