Navzdory všem…

Zdálo se, že končí nouzový stav. Měl sloužit po krátké období, ale vláda se ho pokusila a pokouší zavést „na věčné časy“. Výsledek? Žalostný. Přesto si vláda pozvala na pomoc hejtmany a společně znevážili parlament i právní stát.

Vláda s pomocí hejtmanů obnovuje nouzový stav i za cenu, že se tím do­pustí znevážení vůle demokraticky zvoleného parlamentu a dalšího narušení právního státu. Zřejmě jim to za to stojí. Obávám se ale, že za tím nebude jen obava o zdraví občanů. Člověk by čekal, že si vláda vytýčí hranici, za níž už omezovat práva lidí nebude, protože by se v podstatě dostala do role totalitní vlády, ale jak je vidět, vláda si žádné takové hranice vytýčit nehodlá.

Když začala epidemie Covid-19, myslel jsem si, že je to dobrý důvod, aby se začal klást důraz na posilování imunity lidí. Čekal jsem, že politici, epidemiologové, imunologové, lékaři budou apelovat na lidi nejen, aby se chránili před přenosem nebezpečného viru, ale aby také začali více dbát na svou životosprávu, cvičili, chodili více na čerstvý vzduch, brali vita­míny, minerály, otužovali se, aby byli odolnější a případné nákaze lépe odolali. Mýlil jsem se.

Vláda ani „experti“ z různých oborů se o nic takového nepo­kusili. Udělali pravý opak. Hned na začátku řekli, že to nepomůže. Jedině roušky, izolace, omezení pohybu, uzavření restaurací, drobných obchodů, sporto­višť, lockdowny a výjimečný stav to je to, co nás spasí. Světe div se – nespasilo. Prý jsme dokonce ostuda celé Evropy.

Pokud nejsme schopni viru zabránit, aby se rozšířil – a je jasné, že nejsme, můžeme se mu bránit jen tím, že za prvé omezíme rychlost jeho šíření – o to se vláda snažila a stále dost neúspěšně snaží pomocí drastických opatření ničících ekonomiku. Za druhé budeme usilovat o posílení imunity kaž­dého jednotlivce, aby byl průběh nemoci, co nejmírnější a člověk byl po co nejkratší dobu šiři­telem viru – tuto variantu obrany vláda nejen zanedbala, ale dokonce svým počínáním nepochopitelně potlačovala a potlačuje.

Vláda přesunula část ekonomiky do šedé zóny. Místo služeb, které by fungovaly podle nějakých jasně daných pravidel, vytvořila služby fungující v ilegalitě bez jakýchkoliv pravi­del. Zatímco část obyvatel trpí lockdownem, omezením služeb, pohybu a osobní svobody, manželka premiéra si užívá v Dubaji, VIP se scházejí v hotelech a nočních klubech, otrávení lidé se veselí za zastřenými okny.

Děti jsou doma bez pohybu, sedí u počítačů celé dny a rodiče si na to zvykají. Vždyť oni dělají často to samé. Má to negativní vliv na jejich psychiku i tělesné zdraví. Trénuji, či spíše trénoval jsem, děti aikido. Normálně jsem míval na tréninku 20 – 25 dětí. Byl to vždy velký problém udržet jejich klid a pozornost.

Před vánocemi jsme během krátkého rozvolnění měli dva tréninky omezené na deset dětí. Bylo to ale divné. Děcka byla podivně celý trénink zticha, nekecala a nebavila se spolu. Místo abych byl rád, měl jsem z toho divný pocit. Co se těm dětem stalo? Děti mají být živé, veselé, ukecané a také přiměřeně zlobivé. Druhý trénink byl o něco živější, ale to jen proto, že v té skupině byla jedna sourozenecká dvojice a jedna trojice. Ti se ještě asi nezapomněli bavit „naživo“.

Nechceme obětovat starší generaci a nemocné lidi, ale musíme si dát pozor, abychom „ne­dopatřením“ neobětovali mladou generaci – naše děti – z hlediska vzdělání i zdraví. Mé sympatie mají všichni rodiče, kteří navzdory zákazům vlády vyrážejí s dětmi ven na procház­ku nebo na sáňky. Před chvíli, než jsem toto psal, jsem byl s dcerou taky venku – projít se naboso ve sněhu po zahradě – i tak se dá. Kupodivu je to příjemné. Šli jsme, protože ona chtěla. Objevili jsme to teprve tento rok. Naše chyba.

Vzpomeňme na Vincenta Priessnitze. Proč si ho nepřipomenout a nepoučit se? V jedno­­duchosti je síla. Dnes je v kurzu spíše Wim Hof a jeho metody dýchání o otužo­vání. Kdyby 50 % lidí tu a tam vyzkoušelo nějakou metodu zdravého dýchání, věřím tomu, že by ubylo 25 % vážných komplikovaných respiračních onemocnění, které třeba právě Covid-19 vyvolává. A nejen jich. Věřím tomu, že dalších 25 % vážně nemocných by také ubylo, kdyby média šířila o 50 % méně hysterických senzacechtivých informací o C-19.

Když sečteme tuny a tuny desinfekce použité proti Covidu, která stejně nebyla efektivní, omezení cvičení, zdravého pohybu lidí, negativní zdravotní aspekty roušek, uměle vyvolaná psychická deprivace, nebývalý stress, existenční obavy lidí, nemožnost si odpočinout na pěkné dovolené, prožíváme nyní nejhorší útok na přirozenou imunitu lidí v historii. Vytváříme nové a nové oslabené jedince, kteří mají podlehnout virovým infekcím a jiným nemocem, aby se černé statistiky, vytvořené pro vlády, naplnily.

Přirozenou imunitu chceme nahradit tou umělou – vědeckou – vakcínami. Ne, nejsem odmítač vakcinace. Považuji ji za velmi důležitou proti nákazám s vysokou smrtností. Věřím, že i vakcíny na chřipku a Covid jsou pro určité ohrožené skupiny lidí důležité. Neměli by se ale nutit všem – dětem ani dospělým zdravým lidem. Co je platné, že vám zvýší imunitu proti viru, když vám celkově poklesne. Dvakrát jsem se nechal očkovat proti chřipce a dvakrát jsem to odstonal, ale chřipku jsem neměl. Nemáte podobnou zkušenost? Proč by očkování proti Covidu mělo být lepší?

Nemusí každý cvičit, běhat, otužovat se či hluboce dýchat. Považuji to za dobré, ale ať si každý žije podle svého. Trocha propagace vitamínu C, D či minerálů jako zinek a selen by určitě ale při epidemii neuškodila. Neuškodilo by rovněž, kdyby je vláda nakoupila a spolu s respi­rátory české výroby zaslala ohroženým skupinám. Byla by tu určitě menší zátěž pro ekono­miku, než to, co se dosud dělo a děje. Zdraví je skryto v optimismu a vyžaduje trochu proaktivity.

Pokud nás vláda nechce vést či motivovat k zvyšování přirozené imunity, měli bychom se o to pokusit sami a vést k tomu i své děti. Jinak se z nich stanou občané druhé kategorie, s nimiž si politikové a mocní tohoto světa budou moci dělat, co jen budou chtít a oni budou poslušně poslouchat. Vláda ani její „experti“ Covid, jak se zdá, neporazí, a pokud by náhodou někam zmizel, vymyslí si nový vir či jeho mutaci. Viry mohou porazit jen odolní lidé – tak to vždy­cky bylo a bude.

Sednout si doma u televize, dívat se, jaká je tam venku hrůza, a čekat, až to politikové dají do pořádku je k ničemu. Politikové nejsou schopnější lidé, jsou jenom všehoschopnější. Oni to nespraví, protože mají moc. Jejich cílem není něco spravit, ale mít moc, co největší, ovládat lidi, řídit jejich životy, moci rozhodnout o tom, kdo bude žít a kdo ne, kdo zkrachuje a kdo ne, koho zničí a koho nechají žít. Spousta těch, které každý den slyšíme mluvit v televizi, jsou patologické osobnosti toužící po moci, které teď mají víc než kdy jindy, a nebudou se jí chtít jen tak jednoduše vzdát.

Nevěřím, že Babiš či vláda mají obavu o osud babiček, dědečků a dalších našich příbuz­ných – zas takoví lidumilové to nejsou, ale myslím, že mají obavu o své nijak nekontrolované podnikání. Navíc, když se po zrušení nouzového stavu situace významně nezhorší nebo dokonce se zlepší, tak je lidé roznesou v zubech za to, co jim způsobili, a oni to dobře vědí. Hrají tedy o čas.

Myslím, že je třeba, víc než kdy dřív, být zodpovědní a zkusit zvýšit svou imunitu zespoda – každý sám za sebe a svou rodinu. Zkusme ozdravit tuto spo­lečnost, bez ohledu na restriktivní opatření shora! Této vládě to bude třeba spočítat i s úroky nejpozději při volbách.