Monopol na pravdu

Máte názor? Myslíte si, že máte právo ho mít? Chcete ho dokonce i říct – nahlas? Nebojíte se? Co když nebude v souladu s obecně přijímanými názory? Co, když se za něj na vás někdo bude zlobit? Přesto ho řekněte! Máte na to právo.

Od pradávna si určité skupiny uzurpovaly právo na pravdu. Měli ho panov­níci, chtěla ho mít církev, chtěli by ho mít vědci, chtějí ho mít ideologové i novodobí náboženští vůdci. Žádné skupině však monopol na tu jedinou správnou pravdu dlouho nevydržel, přestože si ho snažily vymoci silou, omezováním šíření informací, vědomostí a potlačováním svobody projevu.

Dnes máme právo na svobodu projevu zakotvenu v Článku 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech či v Článku 10 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svo­bod. Máme tedy právo vyhledávat, přijímat a šířit informace a myšlenky.

V „osvíceném“ 21. století by člověk čekal, že právo na svobodu projevu a šíření infor­mací se už nikdo nebude snažit ani zpochybňovat ani omezovat. Opak je bohužel prav­dou. Neustále můžeme pozorovat, jak se někdo snaží omezovat šíření zpráv a informací, které by mohly být politicky ne zcela korektní, mohly by lidi utvrzovat v názorech, které již z vlastní zkuše­nosti mají, mohly by se někoho třeba dotknout nebo by se lidé na jejich základě mohli chovat ke svým nepřátelům jako ke svým nepřátelům.

Obávám se, že v současném světě mediálních válek se nelze úplně vyhnout šíření ne zcela pravdivých, neově­řených a poplašných zpráv. Nemám rád, a snad ani nikdo jiný, když se mě někdo snaží oklamat, podvést či se pokouší se mnou manipulovat. To mě bere zlost. Naopak oceňuji, když se někdo proti tomu postaví a řekne: „To je lež! Snaží se nás oklamat!“ Po čem však vůbec netoužím, je, aby se mě někdo snažil před „lživými, nekorektními či nenávist­nými“ zprávami a projevy chránit tím, že se mi je pokusí zatajit.

Doufám, že mám dost rozumu, abych si v záplavě informací vybral ty, kterým budu na základě svých zkušeností a vědomostí věřit, pokud někdo neprokáže opak. Mohu se mýlit, pokud mi není proti mysli to přiznat. Je to také mé nezadatelné právo, o které nechci přijít. Raději mám proto více informací než jen ty „správné“. Preferují souboj idejí před jedinou „svatou“ pravdou. Mám-li být proto rebel, tak budu rebel.

Považuji za zcela neuvěřitelné, když některé sociální sítě blokují stránky svých uživatelů za publikaci zpráv, které sice neodporují zákonu, ale jeví se určitým skupinám jako nevhodné, až nekorektně pravdivé či nedostatečně plné lásky k lidem, co na nás parazitují či nás přímo ohrožují. Rozumím, že občas někdo, v dobré víře, sdílí zprávu, která je prokazatelně vymyšlená, ale to je maximálně tak důvod smazat onu zprávu a ne celou stránku.

Nedávno byla na FB zablokována stránka Naštvaných matek. Kdo tuto stránku sleduje či ji alespoň někdy navštívil, asi bude vědět proč. Zprávy a příspěvky, které tam byly publiko­vány a sdíleny ač pocházely většinově z veřejných zdrojů, musely být trnem v oku a ostnem v zadku všem, co mají přemíru slunce v duši.

Kdybych porovnal zprávy publikované na ČT a na stránkách Naštvaných matek z hledis­ka ne zcela pravdivých a manipulačních zpráv asi by ČT plná profesionálních a těch nej­lepších novinářů nadělila Naštvaným matkám suverénně kanára. Ono stačí správně vybrat hosty do studia, publikovat jen ty správné zprávy, použít správné záběry, zvolit správný úhel kamery, vytrhnout slova z kontextu či označit lidi vhodnými nálepkami a pravda hned vypadá zhruba tak, jak by měla vypadat na cestě k zářným zítřkům.

Společnost FB dokonce zašla tak daleko, že si dovolila za názory blokovat tak populár­ního a význam­né­ho politika, jako je pan Václav Klaus ml. To už není jen omezování svobody projevu ale i zasahování do politického dění v snad ještě suverénní zemi ze strany soukromé společnosti. Doporučoval bych společnosti FB, aby tento postup rozšířila ještě na více neho­dících se politiků, stran a hnutí a to především před volbami. Kam by se pak na ně hrabali nějací žabaři z Ruska.

FB tvrdí, že blokované osoby či stránky, porušují jeho pravidla. Nějak mám ale pocit, že prozatím není možno nadřazovat pravidla nějaké společnosti nad zákony a ústavu země, kde tato spo­leč­nost působí.

Nadnárodní soukromá společnost není víc, než stát, demokratická pravidla a zákony či svoboda slova. Naopak je vůči těmto zanedbatelně malá a nedůležitá. Nemůže někam přijít a začít vychovávat či převychovávat občany k obrazu svému. Nemůže začít určovat, co si lidé mají myslet, co si nesmějí myslet, co nesmějí říkat a co psát či jaké politické strany mají či nemají volit.

Pokud zde stojí otázka, co malá Česká republika zmůže proti nadnárodnímu koncernu se sídlem třeba ve Spojených státech, vždy platí, že i nadnárodní společnosti mají své zaměst­nance na území našeho státu a ti nemohou jednat v rozporu se zákony této země, i kdyby za to byli placeni.

Souhlasím s dvěma důvody pro omezení svobody slova. První pravidlo je, že někdo svým vyjádřením porušuje platné zákony této země, nabádá ke skutečnému násilí vůči jiným lidem, propaguje násilí, genocidu na základě nějaké nenávistné ideologie či náboženství či ospra­vedlňuje násilí na ženách a dětech třeba náboženskými motivy.

Za nabádání k násilí ovšem nepovažuji, když někdo vyzývá občany k tomu, aby se bránili vůči zvůli, která je na nich páchána, ve smyslu práva na sebeobranu a článku 23 Listiny základních práv a svobod, který říká:

„Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demo­kratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“

Druhé pravidlo je pravidlo obyčejné lidské slušnosti. Nikdo nemá právo druhého urážet či nazývat hanlivými slovy jen kvůli jeho názorům ani se ho snažit jakkoliv zastrašovat. Pro vyjádření žádné myšlenky není nutno používat sprostá slova, hanlivé výrazy či výhružky. S touto formou cenzury bych souhlasil. Bohužel v mnoha příspěvcích, komentářích a diskuzích jsou invektiva a osobní útoky používány a bohužel, i když nejsou v souladu s dobrými mravy, nikdo je nenahlašuje (to by až tak nevadilo) ale hlavně není příliš vidět, že by se je někdo pokoušel z veřejných sítí a diskusních fór mazat a odstraňovat.

Jsem proto pro regulaci sociálních sítí, jak o to hodlá usilovat pan Václav Klaus ml., ne kvůli tomu, aby stát diktoval, jaké příspěvky na sítích být mohou a které ne, ale naopak, aby stát bránil omezování svobody slova ze strany soukromého subjektu.

Když se začne blokovat svoboda projevu, neubude lží a nepravd, ale naopak bude zde bič a klacek na lidi, kteří se snaží říkat pravdu - možná nelíbivou, ale pravdu.

Myslíte si třeba, že by vás měl někdo postihovat za názor, že ženy nemají penisy? Tak zrovna o tomhle by jeden britský student mohl vyprávět - viz zde. Člověk by se tomu smál, kdyby to nebylo k pláči a k vzteku.

Když lidé nemohou spolu svobodně mluvit, sdělovat si názory, jednat, vyjednávat, hádat se o věc, když se jedna strana snaží mít monopol na pravdu a druhou násilně umlčet – prostě, když dojdou slova a ochota spolu mluvit, obvykle dojde na zbraně. A to, doufám, alespoň prozatím nikdo nechce.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svoboda_projevu

https://www.novinky.cz/internet-a-pc/482303-co-je-terorismus-expertka-osn-vyzvala-facebook-ke-zmenam.html

https://zpravy.idnes.cz/vaclav-klaus-mladsi-zablokovany-facebook-ban-ods-zakon-cenzura-socialni-site-1w0-/domaci.aspx?c=A180917_123650_domaci_hm1

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Premluv-cikana-Mlady-Klaus-prichazi-s-prelomovym-zakonem-ktery-nepotesi-Evropskou-unii-ani-slunickare-A-tohle-nam-o-nem-rekl-550906

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/484174-zeny-nemaji-penisy-napsal-britsky-student-prisel-o-misto-v-novinach-i-akademickem-spolku.html

https://bit.ly/2wZHmyY