Karty i mandáty jsou rozdány, co bude dál?

Tak jsme si odvolili, rozdali jsme politikům karty. Dál to bude na nich, jak se dokáží či spíše nedokáží domluvit. Vůle občana ustoupila do pozadí. Teď si zas chvíli budou hrát velcí hoši (a děvčata).

Musím se přiznat, že ještě ráno před těmito volbami jsem nebyl rozhodnut koho volit. Mám volit menší zlo, jako obvykle? Sympatizuji s dvěma či třemi menšími stranami, ale zcela správně jsem tušil, že ani jedna z nich se přes všechny proklamace jejich lídrů do par­lamentu nedostane. Přesto jsem jednu z nich nakonec volil, i s rizikem, že můj hlas propadne a dám ho z větší části stranám, o které vůbec v parlamentu nestojím.

Můj hlas „propadl“, ale nevidím to jako tragédii. Bylo to mé rozhodnutí a čekal jsem to. Nezlobím se na většinové strany ani jejich voliče. Zlobím se spíše na strany, s nimiž sympa­tizuji a mám podobné názory. Je zcela zřejmé, že to nestačí. Je zhola k ničemu mít hromadu malých stran s podobnými názory, když se nedokáží domluvit a sloučit. Spíše naopak se stále štěpí na menší a menší strany. Někdy mám pocit, že je jich tolik právě proto, aby nemohly uspět. Přidejme jednu navíc a ta sebere hlasy těm, které by mohly uspět.

Malá strana, která chce uspět, může mít skvělou protestní rétoriku, ale když nemá reali­stický program (i kdyby realismus měla v názvu), jasnou vizi a představu, jak chce svou misi naplnit, nemá šanci. Zdravé názory nestačí. Důležité je mít zcela jasný ekonomický program, protože nejen láska prochází žaludkem. Lidé potřebují mít práci, jíst, bydlet a potřebují, aby jim zbylo i na dovolenou. Proto politikové dobře vědí, že slibem „s námi bude líp“ své voliče nezarmoutí a vždy jim i řada z nich uvěří. Vše ostatní je jen bonus.

Jak poznat úspěšnou stranu je velmi snadné. Uvědomil jsem si to před volbami, když jsem viděl předvolební reklamu jednoho člověka, který mi v minulosti pěkně pustil žilou, poškodil mě a oklamal. Úspěšnou stranu poznáte podle toho, jak hodně krys se snaží dostat na její palubu. Na tento fenomén už koneckonců dojela ODS, ČSSD a jiné strany.

 Vítězná strana voleb ANO utrpěla Pyrrhovo vítězství. Teoreticky by měla snadno vytvo­řit koalici, ale prakticky to bude skoro nemožné. Politikové jiných stran nebudou chtít respektovat vůli voličů, kteří je svou volbou těžce zklamali. Chtějí hada bez hlavy a ANO bez Babiše. No, nevím, nakolik je to možné. Ještě jedno takové vítězství a ANO nebude existovat. Když opoziční strany dostanou Golema ANO na kolena, zřejmě taky nebudou mít, co oslavovat. Pyrrhovo vítezství může být nakažlivé. Dovolím si ještě predikovat, že strana ANO přinese velké překvapení svým voli­čům. Nebude to ale to, co od své volby očekávali.

Jako vždy nestranná ČT poskytla TOP09 a STAN mnohem více prostoru, než by jim dle jejich velikosti a preferencí příslušelo. Tak jim pravděpodobně pomohla překročit 5 % hranici pro vstup do parlamentu. Pro STAN úspěch, pro TOP09 záchrana před úplnou kata­strofou. Co by dali za takovou podporu třeba Svobodní a Realisté?

Nezbývá než pogratulovat ostatním vítězům: panu Tomio Okamurovi, Václavu Klausovi ml. či Ivanu Bartošovi a svým způsobem i poraženým Miroslavu Kalouskovi, Bohuslavu Sobotkovi, Lubomíru Zaorálkovi či také Petrovi Fialovi, protože i prohrát je často umění.

Prý některé strany byly ve volbách úspěšné proto, že byly populistické. Těmito slovy nás krmili politikové, politologové i média. Pravda je ale taková, že před volbami je populistické vlastně vše. Krmení občanů sliby, jak se budou mít po volbách dobře, je populismus obvyklý a politiky napříč stranami vlastně tolerovaný. Různé strany jen nabízejí občanům jiné dobro. Populismus ve smyslu, že politikové budou plnit vůli občanů, je ale něco, co politikové ne­mají moci rádi. K čemu by pak byli oni a elity?

Přesto říkám: Vox populi, vox Dei!