Démoni Evropy

Nacismus a fašismus bylo něco jako kolektivní nemoc, která posedla Evropu. Lidé vábení těchto ideologií podléhali, jako by byli posedlí démony. Dříve slušní lidé byli ochotni páchat zlo, zabíjet své sousedy a páchat zvěrstva.

Nevědomí lidí se dostalo pod vliv archetypálních vzorů plných Stínu a nenávisti. Pouze lidé se silným vědomím a svědomím, byli schopni tomuto zlu čelit.

Na posedlost není léku – jen zlomek lidí, kteří jednou podlehnou vábení nebezpečných ideologií, je schopno rozeznat zlo, jehož se stali součástí a vymanit se z jeho pout. Většina ostatních zemře ve válce, kterou vyvolali. Přitom vezmou sebou řadu nevinných. Aby se probudilo vědomí a svědomí v lidech, musí se stát spousta hrozných věcí. Lidem bohužel nestačí domluvit, probudí se, až někdo nebo něco s nimi otřese.

Zatímco zastánci jedné hrozné ideologie byli poraženi, druhá hrozná ideologie – komu­nismus založená na stejném archetypálním základu se rozšířila ze Sovětského svazu do vý­chod­ní Evropy. Ztratila svou sílu teprve, až její nositelé zestárli a mladá generace přestala této stejně hrozné nemoci podléhat. Nalezla vědomí a imunitu. S nadějí vzhlížela k západním zemím Evropy, kde se zdálo, že existuje lepší svět.

Německý národ byl po druhé světové válce tak otřesen zvěrstvy, které jeho příslušníci napáchali, že ztratil sám k sobě úctu. Němci přišli o svou duši. Tato nemoc ale nebyla veskrze německá – také jiné národy nesou břímě fašismu, kolaborace s nacismem a fašis­mem. Také vítězové se dopouštěli vraždění a zločinů proti lidskosti. Evropa si odnesla z WW2 trauma. Chtěla se stát lepší a doopravdy alespoň načas byla.

Zatímco ve východní Evropě zvítězil komunismus, západní Evropa budovala lepší svět. Pádem komunismu však ztratila svůj Stín, vůči němuž se mohla vymezovat. Ideje, které na východě umřely, v nové a ještě nebezpečnější podobě ožily na západě. Marxismus – Leni­nis­mus nahradil neomarxismus. Nyní je západ posedlý svou vlastní dokonalostí jako mýtem, který vznikl za studené války a není schopen, stejně jako řada jeho obdivovatelů z východních zemí, se od něj odpoutat.

Západ se vůbec nepoučil z WW1 ani WW2, i když se tak mohlo zprvu zdát. Zaměnil pří­činy a následky. Nacionalismus označil za zlo a rozhodl se s ním bojovat tak, že odstraní národy – prováže je mezi sebou, smíchá lidi různých národů, náboženství a kultur. Byl to pokus o odstranění zla světa vytvořením univerzálního člověka – mnohobarevného člověka bez vazeb k určité zemi, jejím dějinám, jejímu tradičnímu náboženství či zvyklostem. Byla to snaha z cizinců učinit domácí a z domácích cizince ve vlastní zemi.

Nemoc kolektivní duše Evropanů tak opět zůstala nevyléčena a mohla se znovu transfor­mo­vat. Nacismus, fašismus a komunismus nahrazuje neomarxismus. Archetypální základ je opět stejný, jen jeho Persona vypadá na první pohled mnohem elegantněji. Evropa je opět posedlá svými démony – jen jsou dnes mnohem více vydávány za dobro. Ti, co to nechápou, jsou zcela jistě vyznavači starých démonů – nacismu, fašismu či komunismu.

Neomarxismus představuje revoluci nikoliv však krvavou, kdy jedna třída svrhává dru­hou, ale revoluci kulturní, která jak rakovina napadá hodnoty společnosti, je doménou inte­lektuálu, kteří nedokáží tvořit hodnoty, ale pouze je ve jménu „dobra“ přerozdělovat a těžit z nich pro sebe, co se dá. Neomarxismus obsadil univerzity – hlavně ty, kde se hodně filoso­fuje o hodnotách, jež jejich absolventi nikdy nebudou vytvářet.

Neomarxismus se snaží rozbourat vše tradiční. Potlačit mužství mužů a ženství žen. Již prý není normální očekávat, že muž uživí a ochrání rodinu, ani to, že žena se stane jednoho dne matkou. Přirozená sexualita a její projevy mají být potlačeny. Muž, který podrží dveře ženě či je k ní nějak jinak zdvořilý či pozorný, sexuálně haraší a měl by být potrestán. Když se však gayové a lesbičky dají spoře odění na pochod městem je to vyjádřením jejich hrdosti na to, čím jsou. Tolerované odchylky se mají stát novou normou.

Bílý muž byl označen za tyrana žen a kultivován natolik, že přestal být mužem, o něhož by ženy stály. A tak stejné feministky, které pacifikovaly bílého muže, zjistily, že touží po muži barevném, který jim vrátí tolik opovrhované ale zároveň pro ně žádoucí a tolik vzru­šující ponížení.

Neomarxismus se dostal a dostává k moci velmi nenápadnou cestou. Vystupuje ve jménu ideálů – spravedlnost pro všechny, rovnost mezi lidmi, soucit se slabými, láska k bližnímu, právo na vyznání... Nakonec však člověk zjistí, že právo pro všechny znamená v podání neomarxismu, že zločinci mají větší práva než řádní občané. Rovnost mezi lidmi znamená, že hodnota života (pro společnost) nepřizpůsobivých jedinců, zločinců i teroristů je kladena na stejnou úroveň jako řádných občanů (ve skutečnosti však i na vyšší). Soucit se slabými neznamená pomoc starým, nemocným a postiženým, ale právo na snadný život pro lidi, co nechtějí pracovat. Láska k bližnímu znamená podporu vetřelcům na úkor vlastních občanů a právo na vyznání znamená možnost svobodně propagovat nepřátelské ideologie.

Neomarxismus útočí především na děti a mladé lidi, kteří ještě nemají životní zkušenosti. Proto se zaměřuje na školy, střední školy a univerzity. Běda rodičům, kteří se pokusí bránit ideologickému a novo-sexuálnímu vzdělávání svých dětí! Děti se mají stát světoobčany, kteří se budou svobodně mísit s jinými rasami, národy, kulturami až ztratí svoji identitu národní, kulturní i sexuální a tím také svou individualitu. Stane se z nich snadno zpracovatelná masa plnící vůli elit. Platí rovnice: Identita = individualismus = pravicovost = nežádoucí.

V západních zemích již neomarxismus pevně zakořenil. Salámovou metodou se vetřel do oblasti veřejného povědomí, vzdělávání, politiky i zákonodárství. 90 % nakažených zůstane poznamenanými touto kolektivní nemoci navždy. Jen malá část lidí pochopí jeho zrůdnost a procitne. Vstoupili jsme do EU a chce se po nás, abychom tuto nemoc přijali za svou. My však máme naštěstí alespoň částečnou imunitu, protože jsme si prošli obdobím totality. Naše děti však již takovou odolnost nemají a to je nebezpečné.

Západ se cítí dokonalý. Persona dokonalosti ale vede k pocitu nadřazenosti nad těmi méně dokonalými. Západ se cítí nadřazen východu. Podívejte se my 3x víc vyděláváme, proto jsme i třikrát chytřejší, dokonalejší a lepší. Buďte rádi, že jsme vás přijali do svého spolku, my jsme vás zachránili, koupili si vás za babku a teď nás krásnější, chytřejší, bohatší a lepší musíte navěky poslouchat. Nenecháme si od vás hloupých radit. Pokud to nepůjde po dobrém, přesvědčíme vás po zlém.

Neomarxismus jako žádná ideologie tu není navždy. Jednou ti postižení zestárnou a zem­řou, pokud se do té doby vyvoláním války nevyhubí sami a s nimi neumřou i milióny dalších nevinných lidí. Hrozí však, že se tento cyklus temných ideologií a démonů Evropy nepřeruší. Evropa přestane prosperovat a stane se druhořadou oblastí plnou válek a nepokojů. Bílý člověk v Evropě vymře.

Démon neomarxismu vyvolává z hlubin lidského nevědomí a z hlubin lidské zaostalosti ještě horšího démona původem z blízkého východu. Tím démonem je islám hrozící, že pohltí celou Evropu. Je to paradoxní ale první obětí islámu, budou právě ti, kteří ho vyvolali a do Evropy pozvali – tj. právě příznivci neomarxismu ve všech podobách. Tam, kde se zasídlil neomarxismus, tam se usídlí i islám. Snažme se proto nepustit k nám ani jedno ani druhé.

Evropa je zamořená démony. Politikové, elity a média ještě tancují, ale loď už jde ke dnu. Bouře za­počala a není zde nikdo, kdo by ji zastavil. Není zde nikdo, kdo by byl schopen začít vymítat démony Evropy a to tak, že jednou provždy. Mějme naději, že ještě není pozdě a někdo takový se zde objeví a že nezůstane osamocen.