Co nás čeká a nemine

Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla, přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla. Bratříčku, zavírej vrátka. Znáte ty verše a promlouvají k vám ještě?

Je zajímavé, že když si dnes pustím písničky Karla Kryla, nemám pocit, že se vztahují k době dávno minulé, ale mám pocit, že jsou stále nepříjemně aktuální. Vím, že vznikly v době minulé totality, okupace a komunismu. Přesto mám pocit, že je budeme brzo zpívat znova, jak se k nám skrytě plíží nové ideologie, nové způsoby oku­pace a nová forma totality pod hlavičkou demokracie made in EU.

Západní Evropa nezavřela svá vrátka, když to ještě šlo, a jejím andělům polámali křídla chudáčci ze všech možných islámských zemí. My nejspíš dopadneme zcela stejně, pokud budeme jejího příkladu slepě následovat. V Manchesteru tento týden bomba zabíjela děti. Co na to politikové? Nemáme se nechat zlomit a zvyknout si. Nějak se nemohu ubránit pocitu, že v té první části věty je cítit výsměch a v druhé je skryto pohrdání občany, demokracií, civi­lizací a tím, čemu se říká hodnoty.

Co když teroristé zabijí 10x či 100x více lidí? Co na to řeknou politikové? Nenechte se zlomit a zvykejte si! Kolikrát vám to máme ještě říkat?! Kdo si myslí, že politikové, kteří včera umožnili vstoupit zlu do Evropy, dnes hýří slovy soucitu, porozumění, tolerance a nutí občany si zvykat na zlo (to je přece ta demokracie a svoboda v praxi), budou zítra jednat ve prospěch občanů a zlu se vzepřou, je hodně naivní.

Co udělají politikové po teroristickém útoku, kromě toho, že budou chvíli hloupě a zcela neupřímně žvanit? Musí zabránit dalším škodám. Musí zabránit lidem, aby na sociálních sítích vyjadřovali, co si o tom všem myslí. Co kdyby si náhodou nechtěli zvykat? Musí zabránit lidem, aby se náhodou neobrátili proti těm, kteří toto „dobro“ multikulturalismu přinesli do blízkosti jejich domovů. Musí zabránit všem výzvám k odporu – jsou to přece projevy rasové a náboženské nesnášenlivosti, podporování ve stereotypech, které není možno tolerovat. Koneckonců politikům i policii se lépe stíhají obyčejní pracující lidé žijící své malé životy než nějací ozbrojení teroristé.

Pro politiky je důležité veřejně vyjádřit soucit, soustrast, šok, odhodlání se nenechat zlomit a vyzvat občany, aby si už konečně začali zvykat. Neveřejně je to pro ně dobrá příleži­tost zase omezit svobodu slova, pohybu, shromažďování a zavést nová opatření monitorující nežádoucí názory, chování a jiné aktivity občanů. Nespokojené občany je nutno krimina­lizovat. Každý další teroristický útok tak nevede k odstranění jejich příčin, ale přibližuje společnost k policej­nímu státu, za což je občan nakonec ještě politikům vděčný, protože má iluzi bezpečí, když vidí na ulicích policisty a vojáky se samopaly.

Je možné, že občané dnes zděšení teroristickými útoky, budou již zanedlouho podobné titulky v novinách a zprávách chladně přecházet. Třeba se smíříme s příchodem zla do své země a blízkosti svých domovů a budeme se snažit ho nevidět, pokud to bude jen trochu možné, a snažit se mu vyhýbat, jak to půjde, a raději se s ním v žádné formě nepokoušet bojovat, aby si nás to zlo nenašlo dříve než ty ostatní. Třeba podlehneme Stockholmskému syndromu a začneme milovat své nepřátele.

Je ale také možné či dokonce pravděpodobné, že dříve nebo později někdo začne střílet do živlů z řad muslimských migrantů. Může to být policista v ohrožení či voják, jemuž budou chtít vzít zbraň, nebo občan, který se zapomněl nechat odzbrojit a pocítil nutkavou potřebu se bránit, či mstitel, jemuž někdo zabil bombou nejbližší. Neomarxisté budou moci litovat „nevinné“ oběti, žádat přísné potrestání viníků, kteří se nepřiměřeně bránili a odpověděli na zlo zlem. Budou se snažit zastrašit všechny, kdo by je snad chtěl následovat.

Politikové a představitelé elity si často myslí, že stojí nad lidmi, že si je mohou koupit, manipulovat s nimi a vodit je za nos, jak se jim zlíbí, a přitom sami jsou nedotknutelní ve svých limuzínách a domech hlídaných ochrankou. Peníze prý nesmrdí, ale lidé ano. Je to možná pravda, ale jak říká jedno čínské přísloví: Vrabec je malý ptáček, ale má srdce a žluč.

Zákon akce a reakce říká, že působí-li síla určitým směrem, dříve nebo později se proti ní postaví jiná stejně velká či ještě větší síla a její působení zastaví. A nejen to. Kyvadlo vychýlené na jednu stranu dříve či později, se nejen vrátí do své klidové polohy, ale pře­kmitne přes ni na druhou stranu. Stejně tak zlo bylo vždy v historii potrestáno zlem. Kdo zasel vítr, sklidil bouři. Nevím, proč si tedy někteří lidé myslí, že to bude jinak.

Je ovšem pravda, že zlo v první fázi jednoznačně vítězí. Nacistickým a fašistickým idejím dlouhou dobu fandily a tleskaly elity celého světa. Němci se dostali až k Moskvě, dobyli Francii a skoro vyhráli leteckou bitvu nad Británii. Japonci úspěšně přepadli Pearl Harbor. Ideje komunismu na dlouhou dobu ovládly Rusko a celou východní Evropu. Přesto však toto zlo bylo nakonec poraženo.

Neomarxistické ideje nahradily ty komunistické a radikální islám se stává stejným zlem a rizikem jako kdysi nacismus. Dá se očekávat, že tyto nenávistné ideologie na dlouhou dobu zvítězí a ovládnou řadu zemí, což už se ve velké míře stalo. Již vlastně padla celá západní Evropa. Otázkou je jen, kudy povede ta linie, kde se jejich vliv díky statečnosti obránců, podaří zastavit. Doufejme jen, že to tentokrát bude před naší hranicí a nikoliv daleko za ní.

A tak Král do boje táh...